Sám mezi svými

Kibuc očima Amose Oze

Ve své předposlední knize Mezi svými, která právě vyšla v českém překladu, izraelský spisovatel Amos Oz vřele vypráví o fiktivním kibucu padesátých let. Nevyhýbá se však ani tématu frustrace z prostředí, kde se „city odkládají na neurčito, protože je nutné hlavně tvrdě pracovat“.

Kibuc je sice ryze izraelský fenomén, ale v něčem vypovídá o všelidské touze po ideálním kolektivním a komunitním žití, spojované zpravidla s levicovými ideály a ideologiemi. Amosi Ozovi, jenž zemřel na sklonku loňského roku, se kibucnické hnutí stalo už v patnácti letech prostředkem rozchodu nejen s vlastní rodinou a revizionistickým sionismem, k němuž se hlásila, ale i s přehnaným intelektualismem, který byl jakousi sekulární obdobou rabínské tradice. Pokrevní rodinu tehdy vyměnil za adoptivní a tuto rozluku symbolicky završil přijetím jména, pod nímž se později celosvětově proslavil. Není tedy divu, že se téma pospolitého života, jenž z velké části stojí a padá s manuální prací, odrazilo i v jeho díle – a to nejen v autobiografickém románu Příběh o lásce a tmě (2002, česky 2009), ale třeba i v souboru osmi povídek Mezi svými (Bejn Chaverim, 2012), které se odehrávají v jednom fiktivním kibucu padesátých let a dohromady v podstatě vytvářejí novelu.

 

Nemožnost něhy

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky