Nikdo zatím netuší, jakým prezidentem Volodymyr Zelenskyj bude, ale už v prvních týdnech po nástupu do úřadu dokázal Ukrajince překvapit řadou kontroverzních rozhodnutí. Zatím to vypadá, že spíše než politikem chce být vládnoucím komikem.
Nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, původní profesí bavič a herec, v nedávných volbách zvítězil s velkým náskokem. V druhém kole pro něj hlasovalo 73 procent občanů, kteří přišli k urnám. Pozoruhodné je, že tohoto úspěchu dosáhl, aniž by kdokoli tušil, jakou politiku se chystá vést. Moc toho nevíme ani teď.
Více showbyznysu do politiky
Během svého inauguračního projevu 20. května prezident oznámil rozpuštění parlamentu a na 21. července vyhlásil předčasné volby – zatímco v běžném termínu by se konaly až v říjnu. Zelenskyj chce zřejmě využít popularity, jíž se v tuto chvíli těší, aby jeho nově založená strana Služebník lidu (Sluha narodu) získala co nejsilnější pozici – podle některých odhadů by v Nejvyšší radě mohla mít nadpoloviční většinu. Přitom není vyloučeno, že rozpuštění parlamentu je protizákonné – tím se nyní zabývá ústavní soud.
Prezidentskou administrativu Zelenskyj obsadil svými spolupracovníky ze společnosti Kvartal 95, produkující jeho úspěšný seriál Služebník lidu (ano, nová strana se jmenuje stejně) a estrádní show. Jejím šéfem se stal Andrij Bohdan, bývalý osobní právník oligarchy Ihora Kolomojského. Všeobecně se má za to, že Kolomojskyj, označený v roce 2015 časopisem Fokus za druhého nejbohatšího Ukrajince, nového prezidenta během kampaně finančně podporoval a Bohdan prý v Zelenského štábu hrál úlohu jeho koordinátora. Za připomenutí stojí i to, že za prezidentství Viktora Janukovyče byl tentýž Bohdan v ukrajinské vládě náměstkem pro boj s korupcí, což mu jednak samo o sobě nepřidává na důvěryhodnosti, jednak to pravděpodobně znamená porušení zákona o lustraci.
Ještě víc než změny ve vedení prezidentské administrativy veřejnost překvapil nový zástupce ředitele ukrajinské bezpečnostní služby SBU – bude jím Ivan Bakanov, dosud předseda vznikající Zelenského strany, jeho spolupracovník, a dokonce někdejší spolužák. Tedy žádný profesionál v oboru. To je v příkrém rozporu s tím, co Zelenskyj sliboval během předvolební kampaně: tehdy ještě klientelistické praktiky předchozích prezidentů ostře odsuzoval. Šéf SBU odstoupil a jméno jeho nástupce dosud není známo. Prezident navíc vyměnil i náčelníka generálního štábu.
Okradený oligarcha
Velký zájem pochopitelně budí otázka, jaký vliv teď Kolomojskyj bude mít na ukrajinskou politiku. V předvečer očekávaného Zelenského volebního vítězství soud zrušil rozhodnutí o zestátnění Kolomojského banky PrivatBank. Oligarcha poté opustil Izrael, kde v poslední době žil, a vrátil se na Ukrajinu. Nyní bude usilovat o to, aby soud prohlásil zestátnění banky za ilegální. Očekává také, že dostane zpět dvě miliardy dolarů, o něž ho prý Ukrajina připravila. Stát převzal největší finanční ústav v zemi na konci roku 2016. Banka, která poskytovala úvěry převážně jen svým akcionářům, se dostala do insolvence a prý tak ohrozila úspory až dvaceti milionů Ukrajinců.
Od svého návratu se Kolomojskyj těší zájmu médií. Menší pozdvižení vyvolalo jeho interview pro Financial Times, v němž mimo jiné uvedl, že Zelenskyj by neměl naslouchat Západu, jinak dopadne stejně jako Porošenko, a vyzval nového prezidenta, aby vyhlásil bankrot a zbavil se tak kontroly ze strany zahraničních věřitelů. Spojené státy a EU by podle oligarchy měly ukrajinský dluh samy odepsat jako kompenzaci za strádání, jemuž byla Ukrajina vystavena v důsledku války s Ruskem. Novinářům západního deníku také řekl: „To je vaše hra, vaše geopolitika. Ukrajina vás nezajímá, vy chcete zasáhnout Rusko a Ukrajina je jenom záminka.“
Příliš slabé červené čáry
Voliči dosavadního prezidenta Petra Porošenka Zelenského kroky pochopitelně hlasitě kritizují. Značný ohlas mělo prohlášení koalice představitelů ukrajinské občanské společnosti o takzvaných červených čárách, které nový prezident „nesmí“ překročit. Je to celý výčet bodů týkajících se bezpečnosti, zahraniční politiky, ekonomiky, ale i otázek spojených s národní identitou a fungováním státních institucí. Prezident by tak například nesměl navrhnout referendum o mírových jednáních s Ruskem (o této možnosti se v televizním rozhovoru zmínil nový šéf prezidentské administrativy Bohdan), odmítnout strategické směřování k členství v EU a NATO, provádět politiku, jež by byla v rozporu se stávajícími dohodami s Mezinárodním měnovým fondem a dalšími zahraničními partnery či připustit revizi jazykového zákona a zákona o dekomunizaci. Je ovšem nepravděpodobné, že by Zelenskyj, který po jednoznačném volebním vítězství disponuje velice silným mandátem, chtěl brát ohled na podobné požadavky. Prohlášení tak spíše vypovídá o tom, co je důležité pro ukrajinskou občanskou společnost, vytvořenou v letech po Majdanu. Ani podpora těchto organizací a veřejně činných intelektuálů však Porošenka neuchránila před zdrcující porážkou.
K úvahám o tom, že by se mohla změnit prozápadní orientace země, zatím není důvod. První zahraniční cesta nového prezidenta míří do Bruselu a Ukrajina chce pokračovat i ve spolupráci s MMF. Zelenskyj sice prohlašuje, že je ochoten jednat s Putinem, právě tady ale bude pod drobnohledem vlastenecky orientované části společnosti. Jistá pozitivní očekávání mají levicoví aktivisté, kteří doufají, že nové vedení bezpečnostních složek by mohlo znamenat menší shovívavost ke krajní pravici, jejíž útoky proti ideovým odpůrcům dosud často zůstávaly beztrestné.
S ohledem na popularitu skečů Kvartalu 95 i seriálu Služebník lidu stojí za zmínku postřeh polského komentátora Macieje Piotrowského, který tvrdí, že Zelenskyj „po celá léta utvářel ukrajinskou představu o politicích“, které zobrazoval jako „hloupé, podlé a postrádající morální zásady“. Teď se zdá, jako by se dál snažil zůstat především komikem, aby se od nenáviděných politiků co nejvíc odlišil. Nový prezident je bezprostřední a okázale lidový, dokonce i na vlastní inauguraci přišel pěšky. Komunikuje převážně prostřednictvím pečlivě promyšlených postů na Facebooku a Instagramu. Rozpor mezi Zelenského skutky a předvolebními sliby patrně alespoň na nějakou dobu zůstane za horizontem zájmu značné části jeho voličů. Pokud jim jejich okouzlení vydrží až do červencových parlamentních voleb, můžeme se těšit na další překvapení.
Autor je ukrajinista.