Malí kluci rostou ve špatné lidi

Low Life a jejich příběhy o maskulinitě a domácím násilí

Nejvýraznější skupina současné australské punkové scény na albu Downer Edn prohloubila svoji surovou poetiku. Její témata jsou pořád aktuální: agresivita, šovinismus, misogynie, konzumerismus. Typickým hrdinou textů je deprimovaný bílý heterosexuální muž z nižší třídy. Znepokojivé je, z jaké blízkosti jeho život Low Life sledují.

Když před pár lety přišli Low Life s debutovým albem Dogging (2016), zařadili se mezi australskou punkovou elitu. Trojčlenná kapela ze Sydney, která se hrdě hlásí ke svému původu v nižší střední třídě, tenkrát ve svých textech vykreslila komplexní portrét prototypického muže z téže sociální vrstvy. Jednou ho vidíme, jak se trápí v posilovně a sleduje své rostoucí svalstvo, jindy s radostí zajíždí k drive­-thru lokálního KFC pro večeři nebo nadšeně oslavuje Den Austrálie, státní svátek, který je nacionalistický a šovinistický vůči původnímu obyvatelstvu. Na první pohled se mohlo zdát, že jde o ironickou karikaturu nenáviděných spolužáků ze střední: teď už se všem těm „lads“ můžeme konečně vysmát a nedostat za to pěstí. Takový výklad ovšem nesedí – na to jsou Low Life příliš chytří. Pod vrstvou sarkasmu se ukrývá hodně hořké jádro, a když všechno promyslíme do důsledku, i ty nejvtipnější momenty mají poněkud temný rozměr. Zatímco se někteří ještě smějí, valí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky