Arúbí v Maghrebu

Ženská orální tradice a poetika odbočky

Hispánsko­-maurská ženská orální poezie má dlouhou tradici a ovlivňuje i současnou podobu maghrebské literatury. Žánr arúbí potvrzuje obecná ustanovení, ale současně se coby hlas okraje kloní na stranu marginalizovaných a svou touhou po „jiném“ otevírá v normativním prostředí dominantního diskursu svobodný prostor.

Maghrebská tradice ženské orální poezie nevyvolává mezi literárními vědci žádný převratný zájem. Jako by se jednalo o mrtvý, dávno překonaný žánr. Přitom v oblasti severní Afriky přetrvává v paměti mnoha matek či babiček – stačí se nachomýtnout ke svatbě nebo oslavě návratu z pouti do Mekky, abychom zaslechli verše, rýmy a zpěvy zdánlivě dávno pohřbené.

Andaluský literární model se otiskl do velké části maghrebských žánrů. Právě v korpusu ženské tvorby tento vliv vidíme velmi výrazně, především v žánru, jejž můžeme z nedostatku jiných názvů označit termínem arúbí (čtyřverší). Jejich potlačovaný lyrismus odráží prestižní hispánsko­-maurské paradigma, ale najdeme v nich i další rysy, specifické pro jinou kulturní situaci a jiný druh imaginace. Arúbí je bezpochyby výsledkem pomalého procesu mísení kultur. Spojují se v něm básnický nebo hudební akt, hravost a v některých případech i spirituální rituály.

 

Andaluské paradigma

Podle svědectví arabského středověkého …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky