Co jsem se v mládí naučil - jednou budem dál

Vždycky, když se mi něco nelíbilo, byl mi naštěstí nablízku nějaký dobrodinec s univerzálním receptem: přestaň pořád jen kritizovat, svobodně si založ stranu (sežeň bohaté sponzory) a vyhraj se svým programem volby. Případně bylo po ruce ještě záložní řešení: můžeš se přece svobodně odstěhovat tam, kde ti to bude vyhovovat (do Severní Koreje nebo Ruska). Poté, co pozicemi diskrétních a hodných filantropů začal otřásat jistý dobře viditelný nebezpečný oligarcha, jako by tyto zákony vyvracení kritiky přestaly platit. Změnily se v páru jako účetní hodnota OKD. Neměnné pravdy přestaly fungovat a včerejší největší zastánci ne­­omezené diktatury volebního vítěze dnes demonstrují právě proti výsledkům svobodných voleb.

Copak každý jeden z nich neměl stejnou příležitost založit si svůj Agrofert (nebo si aspoň podat privatizační projekt na Knižní velkoobchod) a uspět na svobodném trhu? Učili nás přece, že všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv – …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky