Exprezident Václav Klaus vyrazil na plavbu kolem Británie, pořádanou obskurní konzervativní univerzitou, a napsal z toho článek na web svého Institutu. Zážitky popsal v holých, mírně čapkovských, ale spíše senilních větách, zdůraznil pravicový či levicový charakter všeho spatřeného – a rozohnil se proti multikulturalismu, jelikož obsluhovali číšníci všech možných národností. A Česká intelektuální komunita ho na sociálních sítích jako vždy několik dní trollila. Ano, můžeme si utahovat z názorové absurdity nebo pochybné logiky Klausových výkladů. Faktem ale je, že forma, jakou svou agendu prezentuje, je daleko účinnější než jazykové projevy většiny jeho blahosklonných kritiků. Klaus – podobně jako Ovčáček, Okamura a spousta dalších představitelů českého fašounského populismu – umí prodat své vize a názory jazykem, který většina lidí považuje za svůj. Čím dřív si z Klause přestaneme dělat jenom srandu a naopak se zkusíme poučit z toho, co umí skvěle, tím líp pro všechny.