Psaní je dřina

Nad novou knihou Petry Hůlové

Spisovatelé z povolání vedle toho, že zařizují překlady a reedice svých knih a pořádají autorská čtení, cítí povinnost pravidelně přicházet s novým dílem. Petra Hůlová není výjimkou. V letošní novele Zlodějka mýho táty pokračuje v exploataci aktuálních společenských témat.

Všichni víme, že ne každý potomek má to štěstí vyrůstat v úplné rodině, bez ohledu na to, zda se jedná o homo­- či hetero­sexuální svazek. Rozchod rodičů je vždy velkým traumatem pro všechny ­zúčastněné. Ještě před nějakými dvaceti lety bylo v České republice běžné péči o dítě svěřovat většinou do rukou matky. Dnes se prosazuje střídavá péče, která je zdánlivě především v zájmu dítěte, ale ani ta není bez háčku. Děti jsou konzervativní tvorové, mají rády své jistoty a ne vždy se dokážou s novou situací vyrovnat. Zároveň jim obvykle ne­­zbývá nic jiného než se podřídit vůli svých rodičů.

 

Střídavá péče v době klimatické krize

Podobné úvahy dnes můžeme najít nejen v odborných časopisech a knihách, ale samozřejmě i na řadě internetových serverů. Většinou nepřinášejí nic nového, jen opakují v různém pořadí již zmíněná tvrzení.

Letos se tohoto tématu chopila na románové ploše spisovatelka …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky