Smrt žvaní jen

Zapeklitě nestálý román Marka Bieńczyka

Próza Sanatorium Tworki – podobně jako Gombrowiczova Pornografie – je i není válečným románem. Na dohled od dějiště traumatických událostí moderní polské historie se odvíjejí tragické osudy několika „báječných“ mladých lidí. Svědectví o přerušených životech vyvstává z obrazů idyly, slovních hříček a básnického „psava“.

Román Marka Bieńczyka Sanatorium Tworki (Tworki, 1999) začíná dopisem na rozloučenou, následné vyprávění pak kolem tohoto psaní neustále krouží a tentýž lakonický vzkaz příběh mladého básníka Jurka a jeho „báječných“ kamarádů také uzavírá. Ve zmíněném listu „slova nekvapí k tečce“, chtějí se obrátit a vrátit, ale nemohou, a tak se jim musí poskytnout prostor, aby se „nalokala vzduchu“. Adresát dopisu a pozdější vypravěč románu zkoumá podobu písmen, vykřičníky, podpis. Jméno milované ženy se rozpouš­tí v prázdnou iniciálu. Výzvu k šťastnému životu, která zaznívá v postskriptu, upozadí věta „osud je pln nestálostí“. To, co zpočátku může působit jako pouhé epistolární klišé či lehkomyslná neobratnost, se stane neuchopitelnou šifrou životů nejen překvapivých, ale především tragických. Prostřednictvím zdánlivého slovního balastu, konverzačních zdvořilostí a obraznosti až manýristické se tu po aristotelovsku vyprávějí příběhy těch, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky