Kameny pohřbené pod hladinou

K nejvýraznějším artovým snímkům letošního roku se dost možná připojí i subtilní emotivní drama Bílý bílý den. Islandský režisér Hlynur Pálmason, jenž debutoval uznávaným filmem Zimní bratři, v něm vypráví plíživý příběh o lásce a žárlivosti.

Isladský režisér Hlynur Pálmason zatím natočil pouhé dva celovečerní filmy, přesto ho lze počítat k nejoriginálnějším hlasům současné artové kinematografie. Jeho filmy nepřinášejí ani pozorovatelské sondy do patologických zákoutí současné civilizace, ani spirituál­ní sochání posvátných okamžiků filmového časoprostoru. Naproti tomu jsou zvláštním způsobem expresivní. Niterná iracionální hnutí uvnitř jejich postav volně prorůstají do vnějškových charakteristik prostředí nebo i do řady zvláštnůstek vyprávění samotného. Režisérův celovečerní debut Zimní bratři (Vinterbrødre, 2017) vyprávěl o rivalitě dvou mladých bratrů v klaustrofobní dělnické komunitě. Film, balancující na hraně realismu a neurčité symboličnosti, uhranul cinefilní diváky silnými obrazy natočenými na 16mm film, ve kterých se těla Pálmasonových aktérů potkávala se zaprášenou vybledlou krajinou v empatických kompozicích, vyjevujících vnitřní rozpoložení postav. I v jeho novém filmu Bílý bílý den postupně přestává …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky