Enid Coleslaw a Rebecca Doppelmeyer jsou kamarádky do deště. Právě skončily střední a bezcílně se potloukají unylou periferií, která by stejně dobře mohla ležet v Kalifornii jako na Floridě. Cynicky komentují stav popkultury i světa kolem sebe a při svém bloumání na prahu dospělosti potkávají řadu bizarních postaviček, které nikdy neušetří svých štiplavých poznámek. Do jejich povrchních peripetií však prosakují také závažnější problémy, které prověří trvalost jejich přátelství i povahu adolescentních vztahů obecně. Jejich kreslené etudy vycházely pod názvem Ghost World (slova, která často potkávají nasprejovaná na zdech a garážích v sousedství) v letech 1993 až 1997 v sešitové sérii Eightball komiksového kreslíře Daniela Clowese. Podobně jako jejich autor si záhy vysloužily přídomek „kultovní“, a to i za hranicemi komiksových panelů. Na filmové plátno je podle Clowesova scénáře převedl v roce 2001 Terry Zwigoff a snímek se Scarlett Johansson, Thorou Birch a Stevem Buscemim v hlavních rolích získal nominaci na Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. Nyní slavná předloha vychází konečně i česky pod názvem Mrtvej svět (což je zdaleka výstižnější titul než český název filmového zpracování – Přízračný svět), a komiksové nakladatelství Trystero tím potvrzuje, že to s představováním toho nejlepšího z amerického nezávislého komiksu myslí vážně.

Zvláštní stavy

V Trysteru vyšla i zatím poslední Clowesova kniha, hutný kreslený román Dívka jménem Patience (2016, česky 2016), epický příběh o síle lásky a cestování časem a dosavadní vrchol tvorby jednoho z nejschopnějších scenáristů současného amerického komiksu. Clowesova raná díla přitom patřila k tomu nejmorbidnějšímu, co svého času komiksový underground nabízel. A to už od jeho prvního rozsáhlého díla Jako sametová rukavice odlitá ze železa (1993, česky 2005), plného lynchovské atmosféry a makabrózních momentů (kniha vyšla v Al Dente jako vůbec první do češtiny přeložené Clowesovo dílo). Od zbytku tehdejšího nezávislého komiksu, který si liboval v určité míře zvrácenosti už od Roberta Crumba, se Clowes poprvé výrazněji odpoutal právě až v Mrtvým světě. Příhody Enid a Becky sice stále obsahují řadu narážek na bizarní a místy až obscénní témata, jako jsou stalking pochybného senzibila, párek domnělých postarších satanistů v bistru nebo fotorealistické malby dětské pornografie, avšak situace, které je provázejí, nejsou motivovány samolibou snahou šokovat, společnou tolika autorům amerického undergroundového komiksu počátku devadesátých let.

Clowes se od prvotní spřízněnosti s fantaskními světy kolegy Charlese Burnse posunul k civilněji pojatému vyprávění, které si dnes ve fikčním komiksu nejčastěji spojujeme se jménem Adriana Tomineho. Právě v Mrtvým světě se stylu autora knih Letní Blondýnka (2002, česky 2008) nebo Short­­comings (Nedostatky, 2007) přiblížil snad vůbec nejvíc. Mrtvej svět je chudý na nadpřirozeno a akční scény, ale zato plný perfektně odpozorovaných situací, aspirací i pocitů typických pro onen zvláštní stav provázející konec dětství a postupné podléhání monotónnímu rytmu dospělosti. Živost a uvěřitelnost chování protagonistek je daná tím, že autor do svých postav – a zejména do Enid Coleslaw (což je přesmyčka jména Daniel Clowes) – vtělil velkou část svých vlastních zkušeností, názorů i představ. Sám si v komiksu střihne i cameo – vystupuje tu coby slizký komiksový kreslíř na vlastní autogramiádě a další z řady zklamání z mužů, která zažívá Enid.

Čistá katarze

Kultovní charakter si komiks získal právě skvělým vystižením pocitů na pomezí dospělosti, díky nimž ho řada recenzentů přirovnávala k neméně kultovnímu Salingerovu románu Kdo chytá v žitě (1951, česky 1960). Zdá se ostatně, že toto dílo mělo určitý iniciační ­smysl i pro samotného Clowese, který počínaje sérií Mrtvej svět přestal hledat témata pro své fikce převážně v bizarních vodách a začal se soustředit na komorněji laděné příběhy inspirované všednodenními situacemi. V knize Wilson (2010), která byla autorovým prvním komiksem, jenž nevycházel nejprve na pokračování (a zároveň druhým hollywoodským „zářezem“, protože podle jeho scénáře byl v roce 2017 natočen stejno­jmenný film s Woodym Harrelsonem), dotáhl umění brilantního zachycení situací z běžného života takřka k dokonalosti. Jediným záměrně rušivým elementem je zde právě hlavní postava, cynický glosátor okolního světa Wilson, v jehož trefných komentářích a nesmlouvavých poznámkách na adresu konkrétních lidí i celého lidstva nelze nevidět pokračování břitkých komentářů Enid a Becky.

Ještě jeden zásadní povahový rys má dvojice skoro dospělých „micin“, jak Enid s Becky samy sebe nazývají, společný se stárnoucím mrzoutem Wilsonem. Pod nánosem všeobecné kritičnosti a misantropickou slupkou se v nich skrývá soucit a smysl pro spravedl­nost, který v Clowesových přesných pointách vyplouvá na povrch natolik překvapivě a bezelstně, že k hlavním postavám obou děl nelze necítit silné sympatie. Ty nepramení ze společné averze k ubohosti okolního světa, ale naopak z místy až nevídané míry lidskosti a vědomí vlastních chyb. Enid tajně nechává tučné dýško číšníkovi, kterému se předtím vysmívala, k slzám se dojme nad starým pánem s květinou v tašce nebo odmítá prodat hračky z dětství. Proto také v Mrtvým světě nehrají žádnou roli drogy a alkohol, což je v příběhu o dospívání poněkud neobvyklé, a ke katarzi se nejlepší kamarádky propracovávají čistě prostřednictvím svého přátelství a interakcí s okolním, mrtvým světem.

Bez nudařské optiky

Krajní póly této interakce představují vztahy ke dvěma vedlejším mužským postavám: namyšlenému a okatě kontroverznímu Johnu Ellisovi, jehož snahu za každou cenu šokovat prokouknou Enid s Becky jako prázdné a hloupé gesto, a skromnému a spíše upozaděnému Joshovi, který se pro obě brzy stane hlavním objektem zájmu a také jednou z příčin jejich rozkolu. Kolize kamarádek, ke které vše směřuje, není sama v komiksu zachycena, vidíme pouze její dozvuky a již zaběhlé nové vztahové uspořádání bývalého romantického trojúhelníku. Otevřený konec ukazuje Enid, jak nasedá na autobus neznámo kam, což lze považovat za výstižnou tečku za zmatenou, a přece formativní životní etapou.

Pomyslnou tečku za podobně zavádějícím, nikoli však nezábavným tvůrčím obdobím učinil prostřednictvím svých nejpopulárnějších kreslených postav i Daniel Clowes, který to se svými dvěma hollywoodskými adaptacemi dotáhl z představitelů amerického undergroundového komiksu zdaleka nejdál. Podobných případů outsiderů, kteří bez nutnosti kompromisů vplují do kulturního mainstreamu, je celá řada. Co spojuje lúzry z filmů Kevina Smithe, introspektivní putování Salingerova Holdena Caulfielda i kreslené katarze hrdinek Daniela Clowese, je nahlížení konce mládí bez strnulé, hodnotící a – slovy Enid – „nudařské“ optiky světa dospělých.

Autor je publicista.