Písně z voliéry

Rezistence a frustrace v tvorbě Julie Holter

Losangeleská folkpopová hudebnice Julia Holter před nedávnem na svém pražském koncertu představila tvorbu z ambiciózního dvojalba Aviary. Její nové skladby sice obsahují různé „ptačí“ motivy, spíše než o rozlet se však jedná o lehce frustrující sérii protipohybů.

Americká písničkářka Julia Holter prorazila před osmi lety nahrávkou Tragedy (2011) a zatím největšího ohlasu dosáhla svým čtvrtým albem Have You in My Wilderness (2015), na němž se po jemném, avantpopovém experimentování přiklonila k zasněné tvorbě s barokpopovými ornamenty. Při přípravě své aktuální, páté desky Aviary se Holter dostala do situace, v níž se dříve či později ocitne většina ambiciózních umělců reflektujících dosavadní kariéru a přijímajících nové výzvy: pokusila se svou tvorbu naplnit určitou závažností, hloubkou, která by byla stvrzením její umělecké jedinečnosti. Už samotná devadesátiminutová stopáž naznačuje, že tentokrát nemá jít jen o kolekci písní, ale o otisk živelné kreativity. Přesto se nakonec ocitáme v rozporuplném, ambivalentním prostoru.

 

Něco pod povrchem

Vývojová trajektorie, po které se Julia Holter pohybuje, není z hlediska její žánrové orientace na alternativní písničkářství nijak překvapivá. Vychází z jednoduché písňové struktury, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky