Smích, který je mimo - ultimátum

Neuplyne týden, aby se česká internetová agora nepustila do kolektivního lynče, při kterém někoho označí za bolševického aparátčíka, inkarnaci Miroslava Štěpána a vůbec odporného pohrobka starých časů. Naposledy to schytal prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Ten se na červnové konferenci ekonomických diplomatů navezl do studentů protestujících za klima s tím, že čtrnáctileté děti stávkují za něco, čemu ani nerozumějí, a měly by dostat přes držku. A k tomu dodal, že Zelení jsou velkým nebezpečím a je dobře, že se v Česku ještě neprobudili.

Není pochyb o tom, že je Hanák ignorant a stereotyp člověka, který si zasluhuje všechny výše uvedené nálepky. Problém ale je, že se celá debata předvídatelně stočila k morálnímu pohoršení nad vulgarismem o bití dětí. Tím se odklonila od jádra věci, a navíc se i uzavřela lidem, kteří mohou patřit právě do Hanákovy „bubliny“.

Je to situace, která se v Česku pravidelně opakuje. Mimózní konzervativec či populista …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky