Neuplyne týden, aby se česká internetová agora nepustila do kolektivního lynče, při kterém někoho označí za bolševického aparátčíka, inkarnaci Miroslava Štěpána a vůbec odporného pohrobka starých časů. Naposledy to schytal prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Ten se na červnové konferenci ekonomických diplomatů navezl do studentů protestujících za klima s tím, že čtrnáctileté děti stávkují za něco, čemu ani nerozumějí, a měly by dostat přes držku. A k tomu dodal, že Zelení jsou velkým nebezpečím a je dobře, že se v Česku ještě neprobudili.
Není pochyb o tom, že je Hanák ignorant a stereotyp člověka, který si zasluhuje všechny výše uvedené nálepky. Problém ale je, že se celá debata předvídatelně stočila k morálnímu pohoršení nad vulgarismem o bití dětí. Tím se odklonila od jádra věci, a navíc se i uzavřela lidem, kteří mohou patřit právě do Hanákovy „bubliny“.
Je to situace, která se v Česku pravidelně opakuje. Mimózní konzervativec či populista něco prohlásí a liberální kritici se obratem pustí do výroby memů a pohoršených tweetů o tom, jak je daný člověk sprostý, hloupý, tlustý, ošklivý, směšný, prolhaný nebo neumí pořádně česky. To jsou ovšem dost subjektivní soudy, které nemusí sdílet lidé, v jejichž každodenní životní realitě je takové chování a image celkem běžná věc. K tomu je nutné dodat, že se Hanák za svůj výrok omluvil, což v současné úrovni české veřejné debaty taky nebývá zvykem.
Mnohem produktivnější by tu byla věcná reakce na jeho klimatické zpátečnictví. Tím spíš, že environmentální témata se do jisté míry vymykají ideologickým rámcům a dá se v nich hledat shoda napříč politickými příkopy. Podstatou věci je, že se Hanák v rámci svého oboru řadí k dinosaurům, které si brzy namažou na chleba mladší a bystřejší podnikatelé, pro něž už ekologie není sprosté slovo, ale výzva a příležitost. I oni totiž začínají chápat, že na mrtvé planetě kšeft nepokvete, environmentálně odpovědné podnikání je ve spoustě případů jednoduše výhodnější, a v mnoha případech je k zelenějšímu byznysu dřív či později dotlačí státní regulace.
Stačí se podívat do zahraničí. Elektřina z obnovitelných zdrojů je stále levnější a v zemích jako Německo, Portugalsko nebo Dánsko už tvoří značnou část celkového energetického mixu, centrální banky v desítkách zemí vyzývají firmy k boji s klimatickou změnou, největší lodní kontejnerový dopravce Maersk se zavázal k přechodu na uhlíkově neutrální provoz, a když zůstaneme u podnikání v dopravě, nedávné mimořádné omezení rychlosti na německých dálnicích kvůli asfaltu roztékajícímu se horkem je samo o sobě důkazem, že podnikatelé začínají brát životní prostředí vážně.
Nesmějme se tedy lidem, jako je Hanák, kvůli tomu, že se neumějí chovat a vyjadřovat, ale spíš proto, že jsou úplně mimo i v oboru, kterému by měli rozumět. Líp to pochopí i jejich kolegové a možná nakonec začnou poslouchat i ty stávkující děti.