Na pódium vstupuje osm postav zahalených do tmavých kápí. Vzduch prostupuje vůně kadidla. Na scéně stojí pozlacené svícny a pult s relikvií a třemi zlatými lebkami, v pozadí jsou umístěny pravoslavné ikony a úplně vzadu visí plachta s potiskem světců. Plnoštíhlý muž oblečený do roucha pravoslavného popa zazpívá hlubokým hlasem do mikrofonu: „Hospodi…“ Na letošním ročníku českého festivalu Brutal Assault začíná set polské blackmetalové senzace jménem БАТЮШКА (v anglické podobě Batushka). Skupina v uplynulých čtyřech letech vzbudila nejprve nadšení a následně také rozčarování svých fanoušků. Část publika ji vítá bučením, pískáním a vztyčenými prostředníčky.
Důvodem nespokojenosti je spor mezi zpěvákem Bartłomiejem Krysiukem a kytaristou a zakladatelem skupiny Krzysztofem Drabikowským. Ten na konci minulého roku zveřejnil video, v němž líčí, jak ho zpěvák vystrnadil z kapely, jejíž značku zaregistroval na své jméno, a jak ho odstavil od jejích účtů na sociálních sítích. „Jediný pravý БАТЮШКА je ten bez Krysiuka za mikrofonem,“ uzavírá Drabikowski své prohlášení. Zpěvák se hájí tím, že úspěch skupiny je především jeho zásluha: první album Litourghiya (2015) vyšlo na jeho labelu Witching Hour Production a on pak původně studiový projekt převedl do atraktivní koncertní podoby. „Není pravda, že Krzysztof vytvořil všechno sám. Za úspěchem stojí více lidí, a především já jako hlavní investor a osoba odpovědná za celou prezentaci. Oblečení, grafika, fotografie, scéna i vybavení jsou moje dílo. Všechno jsem to platil ze svého.“
Zdá se, že pro Drabikowského byl projekt hlavně zajímavým experimentem, kdežto pro Krysiuka spíše investicí, od které nyní očekává zisk. Patrně opodstatněně. Letošní deska jeho verze skupiny v polovině července, kdy vyšla, v polském žebříčku alb předstihla i Eda Sheerana. Spor o to, čí formace je ta pravá, mezitím řeší polské soudy. Kauza přitom otevírá otázku, v čem vlastně tkví úspěch projektu – v promyšlené pódiové prezentaci, která připomíná mši, nebo spíš v hudbě, v níž se mísí vlivy ortodoxního chrámového zpěvu s black metalem? Jisté je, že pravoslavná inspirace vyvolává na Východě pobouření. V roce 2016 kapela musela zrušit dva moskevské koncerty kvůli výhružkám náboženských extremistů, kteří varovali, že napadnou návštěvníky akce, a úřady „na žádost veřejnosti“ zrušily show v běloruském Minsku. Jak v Rusku, tak v Polsku se přitom urážka církve stále více rovná urážce státu, a tedy zločinu.
Drabikowski prý na nápad spojit metal s ortodoxním ritem přišel při poslechu pravoslavných sborů na YouTube. V rozhovoru pro portál Dark Art Conspiracy vypráví, že jeden z komentářů tvrdil, že náboženské zpěvy jsou „větší metal“ než satanistická blackmetalová produkce. To Drabikowského inspirovalo. Na debutu Litourghiya znějí tradiční bohoslužební zvonky, citují se tu některé biblické pasáže, hrdelní vokál doprovází čistý „kněžský“ zpěv a mužský sbor. Obal desky vypadá jako mariánská ikona, jen místo obličejů Bohorodičky a Krista zůstaly hnědé fleky, jakoby vyžrané zubem času.
Letos vyšla dvě pokračování úspěšného debutu: Panihida od Drabikowského, vydaná svépomocí a umístěná pouze na Bandcampu, a album Hospodi od Krysiuka, které vydalo velké vydavatelství Metal Blade, s nímž skupina podepsala smlouvu ještě před rozkolem. Obě nahrávky rozvíjejí již vytvořenou formuli, s tím, že druhá z desek je vyrovnanější, s čistším zvukem a pomalejšími pasážemi. Panihidu opět zdobí Panna Marie bez obličeje, jen na místě Jezulátka zeje černá prasklina. I na přebalu Hospodi se nachází Bohorodička, tentokrát však s již dospělým Kristem, kterého patrně ukládá do hrobu: pokud soud rozhodne ve prospěch Drabikowského, dosud nejúspěšnější Krysiukův projekt skutečně zemře – ale brzy patrně zase vstane z mrtvých.
Nad pevností Josefov, kde se Brutal Assault odehrává, zapadá slunce. Před dvěma lety, kdy tu БАТЮШКА vystupovali naposledy, se mnohé změnilo. Tehdy uzavírali program prvního dne, set končil před druhou hodinou ranní, a kdo chtěl kapelu vidět, musel prokázat určitou dávku vytrvalosti hned na začátku festivalového běsnění. Teď hraje v čase vyhrazeném headlinerům. To se ovšem podepsalo i na atmosféře. Už to není záhadná skupina metalových mnichů. Když Krysiuk žehná davu, zareaguje jen pár lidí. Někteří odcházejí uprostřed koncertu. Báťuškovské kouzlo pominulo.
Autor je publicista.