Sedím na letišti. Ani tam, ani tady, uvízla jsem v jakémsi „mezi“, které nikomu nepatří a které svou přiznanou dočasností připomíná věčnost. Vracím se z jednadvacátého ročníku Mezinárodního festivalu divadla v Setúbalu, který se konal v posledních deseti srpnových dnech. Setúbal leží asi třicet kilometrů jižně od Lisabonu a velikostí je srovnatelný s Hradcem Králové, má ovšem pláž a přírodní rezervaci navrch. Tamní festival se snaží – a tato snaha mu vychází – oživit portugalskou scénu. Iniciuje proto setkání místních umělců s hosty z Francie, Španělska nebo Česka, ale i z Chile a zejména z Brazílie.
Portugalština se zde bere jako světový jazyk. Nejenže si nikdo neláme hlavu s titulky, také většina programu je v portugalštině. Vzájemné dorozumění se španělskými účastníky přitom bylo samozřejmostí, a tak vznikal koktejl nářečí a přízvuků, smíchaný z evropských latinských jazyků, dialektů z různých koutů Brazílie a chilské španělštiny. Dodám, že Francouzi komunikační výzvu vyřešili cirkusem. Jazyk představoval téma, které vedlo k dalším otázkám, jež se týkaly společnosti, kultury, politiky… Divadlu je vlastní snaha komunikovat, aniž by se nutně jednalo o předávání informací. Komunita zrozená festivalem – a svou dočasností připomínající letiště – prokázala vzácnou schopnost zprostředkovat setkání, která by se jinde nemohla odehrát. Tvoří se tak vztahy, jež mohou trvat roky, a to včetně těch s diváky, kteří jsou zrcadlem všeho, co se děje na scéně.
Všudypřítomným tématem bez ohledu na původ a přízvuk byl kontroverzní brazilský prezident Jair Bolsonaro. Nejen jako politik, ale i jako ztělesnění všeho, co jsme si nechtěli ani představit. Reflexe měla mnoho podob, ať už dystopickou od skupiny Rosas Periféricas nebo pohádkově fantaskní v podobě kříšení domorodých legend z Amazonie od Grupo Manuí. „Růže z periferie“ pocházejí z favel, chudinských čtvrtí São Paula, nedávno zahalených v dýmu požárů – však také součástí kostýmové výbavy byly plynové masky. Přestože někteří z členů souboru neměli ani na pivo, dokázali mezi svými během roku vybrat dost peněz, aby mohli přijet a hrát o tom, že svět, jak ho známe, možná končí, a také o tom, že nadějí je žena, Amazonka, hrdinka budoucnosti. Grupo Manuí nabídli vyprávění o Nhanderuvuçúovi, nejvyšším bohu mytologie Tupi-Guarani, což je zjednodušeně řečeno skupina více než padesáti indiánských jazyků, stále aktivně používaných, ale soustavně vytlačovaných. Nhanderuvuçú, který stvořil ochránce lesů a jeho srdce bije v Amazonii, představuje druh energie, která existuje, vždy existovala a existovat bude.
Vrcholem mezi pětatřiceti uvedenými představeními a performancemi byla ovšem Kafkova Proměna v podání chilského mima Ricarda Gaeta. Ten stejně jako například Alessandro Jodorowsky studoval v Paříži u Marcela Marceaua a jeho velkým snem prý je hrát v Praze. Pohyb jeho Gregoria Samsy měl nevídané hmyzí kvality. A nakonec zmíním možná jedinou „apolitickou“ hru brazilské provenience, inscenaci vytvořenou na základě románu „brazilského Goetha“ Joãa G. Rosy, která zvítězila v soutěžní sekci festivalu, ač podle hodnocení mnoha diváků šlo spíš o rádoby neutrální volbu poroty, která sáhla raději po bezpečí klasického divadelního projevu. Literatura je ovšem dalším pojítkem mezi zúčastněnými zeměmi – včetně Česka. Do portugalštiny je českých knih přeloženo sice úplné minimum, ale výkonná produkční festivalu Patrícia Paixão to pomáhá změnit. Přeložila totiž Čapkovo R.U.R., které bude letos na konci října vydáno a uvedeno v portugalské premiéře, a to právě v Setúbalu, kam budou snad v budoucnu české soubory zvány častěji.
Když jsme si jeden večer promítali Krtečka, zaznělo do scény, kde se kácí les: „Fora Bolsonaro!“ (Pryč s Bolsonarem!), pochopitelně s odkazem na současné masivní kácení amazonského pralesa. Když jsme zpívali a tančili, lidé po jednotlivých písních volali: „Fora Bolsonaro!“ S každým odehraným představením jako magická formule a jako heslo zaznělo „Fora Bolsonaro“. Jak vidno, v divadle se možnost trvalého poškození našeho světa bere vážně. Stále ještě je třeba metafor pro záchranu skutečnosti. Pryč s Bolsonarem!
Autorka je herečka.