Jen tak tak. Důležitých věcí si totiž začnete skutečně vážit, až když o ně přijdete. Teprve vleklá absence odborného řízení ukázala bezednou marnost tvorby. Jak teď máme přilákat víc turistů, kteří u nás utratí peníze, za něž si budeme moci dovolit odjet někam, kde to ještě není tak zdevastované turistickým ruchem? Dlouhé týdny a měsíce bez vedení zkrátka připomínaly chlapíka, který si chtěl dát detox a málem umřel na otravu kyslíkem.
Například funkcionáři bývalého Svazu socialistické mládeže se při první příležitosti pohádali, kdo z nich se víc zasloužil o „pád komunismu“. Nechci je vidět v listopadu. Jako kdyby zásluh o dnešek nebylo dost pro všechny.
Díru v diskursu pohotově zaplnil náš nejbohatší spoluobčan, soused a kamarád Petr Kellner, když přerušil meditace a zveřejnil své konzervativní credo. Fousy císařpána ještě nikdy nebyly tak moderní. Kdyby to nepůsobilo příliš revolučně, navrhl bych, aby si miliardáři založili svoje odbory, protože jinak nám tradiční hodnoty jako lichva, dětská práce, spalničky a vojensko-průmyslový komplex dočista zajdou na úbytě. Petře, děkujeme, ale příště ušetři za copywritery. Vždyť by stačilo napsat jen dvě slova: zlatej Babiš.
Filantropové a mecenáši to mají těžké všude ve světě. Jeffrey Epstein by mohl vyprávět, kdyby byl naživu. Možná není naživu právě proto, aby vyprávět nemohl, ale to už nám nepoví. Jisté je, že kulturní pilíř letní sezóny – duhový pochod hrdosti – v tomto hledači mladých talentů přichází o potenciálního a velmi bohatého sponzora. Hrozí tedy, že jedinou přípustnou sexuální menšinou brzy bude katolický kněz. S Epsteinem zemřel také důležitý tmel, který spojoval, nikoli rozděloval americkou elitu. Jeho skon znamená ztrátu blízkého přítele pro Clintona i Trumpa, pro Rockefellera i Rothschilda, pro Murdocha i Bloomberga. Bůh žehnej Americe.
Ale protože tu nedělám miliardářskou hlídku ani černo-růžovou kroniku, pojďme oslavit zlaté české mámy, a ty nejchudší zvlášť. Vymyslely totiž konečně způsob, jak své dítě prodat legálně, a pomoci tak sobě z nuzných poměrů a zároveň potěšit páry bezdětné a navíc dobře zajištěné – tedy po všech stránkách šťastnější. Nelze to dostatečně opakovat: svobodná volba (svobodné matky) a inovace, to jsou motory kapitalismu. Radost z tvůrčího úspěchu našich nejslabších kazí jen pomyšlení, že už teď někdo někde přemýšlí, jak by jej zdanil.
Kde chybí řízení, chápou se iniciativy jednotlivci, a podle toho to potom vypadá. Dialektický řetězec vandalství, slavnostního zahalování a vandalského odhalování stíhá pomník sovětského generála, na nějž si pan starosta Kolář vyšlápl tak, až si z toho uhnal zlé telefonáty a policejní ochranu. Každý si volí takového nepřítele, na jakého stačí, a pana Koláře ctí, že Koněvův pomník je o několik hlav větší než on sám. Navíc toho generála, na rozdíl od pana starosty, nikdo nikam nevolil. Až budu ministr vnitra, stržená plachta bude viset v Národní galerii hned vedle červených trenýrek a policejní ochranu pana Koláře výrazně posílíme. Do té doby navrhuju projekt vyrovnávání se s minulostí po třicetiletém úsilí tiše opustit a zkusit to radši s přítomností.