Žádný druh tu není navěky

S Tomášem Hříbkem o mysli a umělé inteligenci

Filosofa Tomáše Hříbka, který se věnuje filosofii vědy a bioetice, jsme se ptali, zda a jak lze současný vědecký a technologický pokrok využít k pochopení povahy mysli nebo jaké jsou hranice biologické a strojové inteligence. Mluvili jsme také o stvoření superinteligence a uploadu lidského vědomí do umělého systému.

Je nějaký zásadní rozdíl v tom, jak se filosofie k umělé inteligenci vztahovala v uplynulých osmdesáti letech a dnes?

Co se týče počátků, máte asi na mysli ab­­straktní matematické úvahy Alana Turinga či Johnnyho von Neumanna, které se objevily už ve třicátých a čtyřicátých letech, ale explicitně se o umělé inteligenci začalo mluvit až v polovině let padesátých, čili zhruba před šedesáti roky. Tehdy se lidé z velmi různých oborů od logiky po kybernetiku začali zabývat otázkou, zda by počítače nezvládly stejné věci jako lidská mysl. Některé schopnosti – například uvažování, učení, řešení problémů nebo plánování – přitom označí za součást „inteligence“ každý, kdežto jiné – například vidění nebo motorickou kontrolu – málokdo. Ale všechno jsou to psychologické dovednosti, jejichž účelem je dosahování jistých cílů. Každopádně se ukázalo, že inteligence je mnohorozměrný fenomén.

 

Byla filosofie dostatečně předvídavá, nebo ji …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky