Mastičkáři z Québeku

Letošní vrchol novocirkusového festivalu

Letní Letná podruhé vsadila na Cirque Alfonse a sázka se znovu vyplatila, publikum zakusilo strach, úžas i humor. Představení Tabarnak nejen že nabídlo dobrou zábavu, ale také otevřelo prostor k úvahám o obecných principech nového cirkusu.

Představení Tabarnak (2018) montrealského Cirque Alfonse završilo Letní Letnou 2019. Skupina, jež sklidila v Praze v minulém ročníku strhující úspěch se svým představením Barbu (Vousáči, 2015) ve vtipné režii Alaina Francoeura, byla i letos magnetem festivalového programu.

Jejich nové představení je čiré rouhačství, počínaje už titulem. Slovo tabarnac je zkomolenina spisovného tabernacle (z latinského tabernaculum), tedy svatostánek – část oltáře, v níž je uložena monstrance. Ovšem v běžné řeči Kanaďana z Québeku je to něco jako naše ksakruužhimlhergot. Ale nejen to, cirkus Alfonse proměňuje cirkusové šapitó bezbožně v kostelní interiér. Pro takové rouhání musíme až do středověku a renesance, nejlépe v doprovodu Michaila Bachtina a jeho knihy François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance (1965, česky 1975), která patří k nejvýznamnějším kulturologickým dílům minulého století, knihy, kterou nosí v podpaží studenti všech světových univerzit a která je autoritou …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky