Vítězi parlamentních voleb ve spolkových zemích Sasko a Braniborsko na začátku září jsou beze sporu strana Alternativa pro Německo (AfD) a Zelení. Poražení jsou všichni ostatní, především křesťanští demokraté z CDU, sociální demokraté z SPD a levicová strana Die Linke. Zatímco se CDU podařilo do jisté míry zachovat si tvář – v Sasku zůstala u moci, a bude tedy mít i nadále bezprostřední vliv na politiku –, SPD a Die Linke nyní stojí před otázkami existenčního charakteru. Média pochopila, že AfD prostě nelze ignorovat, respektive že její ignorování nevede ke zhoršení jejího volebního výsledku. Ignorance AfD v rámci předvolebních debat mělo možná terapeutický charakter pro „demokratická“ média a pro určitou část jejich klientely, nicméně AfD tím hlasy spíše získávala. Kandidát za durynskou AfD Björn Höcke byl tedy nedávno pozván do předvolebního studia televize ZDF, protože ve spolkové zemi Durynsko se konají na konci září volby do zemského parlamentu. Televizní studio opustil, protože se cítil být atakován nepříjemnými otázkami redaktora. Opuštění studia velmi zajímavě reflektoval redaktor magazínu Spiegel online Stefan Kuzmany v pondělí 16. září. ZDF podle něj spadla do staré pasti, když se Höckeho snažila mermomocí usvědčit, že ve své knize používá stejnou rétoriku jako Adolf Hitler (ani Höckeho spolustraníci ostatně nebyli schopni rozlišit, jestli je autorem jejich kolega, nebo jde o Hitlerův Mein Kampf). Kuzmany správně vysvětluje, že to je přece již delší dobu dobře známo, a přesto přesně tohle volič AfD chce. Kritikou způsobu projevu se podle komentátora AfD porazit opravdu nedá. Zajímavá byla nicméně podle Kuzmanyho pasáž, kdy se už oficiálně netočilo, ale kamery ještě běžely. Höcke totiž moderátorovi vyhrožoval. „Nikdo z nás neví, co přijde…“ prohlásil. Na otázku moderátora, co přijde, odpověděl, že se jednou stane možná významnou osobností v Německu a že mu pak rozhodně žádné interview nedá. To je podle Kuzmanyho ten nejproblematičtější moment, v němž se odhaluje pravá podstata věci: lidé jako Höcke se v tuto chvíli cítí být na koni, potvrzení od svých voličů očividně mají a plánují velkou budoucnost. Úplně nejhorší je, že tato budoucnost možná opravdu přijde.
Postkomunistická Die Linke prochází krizovým obdobím. Deník Die Tageszeitung přinesl 13. září analýzu, v níž se píše, že se strana v podstatě opět ocitla v roce 1990, kdy nevěděla, co se sebou, a stála na rozcestí. Její voliči v Sasku a Braniborsku „prchli“ k AfD, CDU a někteří dokonce k liberální FDP. Strana se v posledních letech topila ve vnitřních problémech. Bylo to patrné ze všech členských setkání. Největším problémem se zdálo, zda se volební program bude jmenovat „Svoboda a socialismus“ nebo „Svoboda díky socialismu“. Kvůli podobným „podstatným věcem“ se soudruzi dokázali hodiny hádat. Na otázky jejich tradičních voličů, například proč nejsou Die Linke v Braniborsku schopni prosadit zvýšení důchodů, nebyli schopni odpovědět, případně ji vůbec neřešili. Jejich starší příznivci na východě Německa vymírali a ti noví se rekrutovali spíše z řad radikální levicové mládeže na západě země. Podle některých kritiků se strana stala obětí „zeleno-liberálního mainstreamu“ a se svou prouprchlickou politikou vehnala voliče do chřtánu AfD. „Levice se ale nesmí stát jen ‚lepšími Zelenými‘ anebo alternativou pro zklamané voliče AfD.“ Musí najít svou vlastní linii. To bude těžké jednak kvůli tomu, že je vnitřně rozpolcená na západní a východní část se zcela protichůdnou tradicí a zaměřením, jednak proto, že všechna stěžejní témata jsou obsazena stranami se silnějším profilem. Na druhou stranu blížící se volby v Durynsku slibují konsolidaci. Ministerský předseda Bodo Ramelow z Die Linke je oblíbený a vážený i v konzervativních kruzích. Pokud to tady na konci září dopadne dobře, může si strana na okamžik vydechnout. Ale skutečně jen na okamžik. Krize je hluboká a strana již patrně svého historického zenitu dosáhla.
Internetový deník Epoch Times přinesl 17. září komentář Heinze Buschkowského o situaci SPD. Bývalý starosta berlínské čtvrti Neukölln je přesvědčen, že „strana ztratila kurs“. Není možné být v koalici s CDU a současně flirtovat s Die Linke. Za takových okolností jsou voliči zmatení a vůbec nevědí, kam mají SPD zařadit. Na odevzdání stranické legitimace ale sám nepomýšlí. Ve straně je už 46 let, nicméně pokud by šla do koalice s komunisty, v tu chvíli by se s ní rozloučil. A o vstupu do jiné strany také neuvažuje, protože ani CDU s liberální FDP nejsou daleko od procesu vlastního rozkladu.