Sociální karaoke

Začátek příběhu

Bylo to jednoho teplého dne

v roce 2015.

Právě jsem si přivezl svého miláčka,

ojetý sedan v odstínu sienna gold,

a chtěl ho vyleštit.

 

Zajel jsem na nejbližší benzínku

a koupil tuhý vosk.

Až pak jsem začal přemýšlet nad tím,

jak se nanáší.

 

Nakonec jsem vzal houbičku na nádobí

a dal se do toho.

A když vosk trochu zaschnul,

rozleštil jsem ho hromadou obnošených triček.

 

Dneska už to dělám úplně jinak,

ale to je dlouhý příběh.

 

 

Akce

Nejlepší potravina je vejce.

Většinou mi stačí jedno, někdy si dám dvě.

Rozklepnu ho a usmažím na pánvi.

Tři minuty, a je to.

 

Vejce obsahuje bílkovinu, tuk i vápník.

 

Balení po deseti kusech z chovu bez podestýlky

vyjde v akci na dvacet korun.

Nevím,

kolik je to za kilo –

tak asi třicet, řekl bych.

 

Dražší jsou vlastně i rohlíky,

když se to spočítá.

Jeden rohlík váží 43 až 50 gramů

a nejsou v něm žádné živiny.

 

 

Tři prsty smrti

Čeští vojáci zkoušejí na Baltu

protiletadlové rakety.

Říkají jim Tři prsty smrti.

Jejich dosahu

se vyrovná snad jen naše nechuť

k Polákům.

 

Polští piloti stíhaček Su­-28

jako pokusné cíle

vypouštějí nad moře dvoumetrové makety

řízených střel

s nápisem Smrt Česku.

 

Nadšeně souhlasím s Poláky.

Nadšeně si představuju, jak to škubne,

když rakety vystřelí,

a jaké to je, když zasáhnou cíl.

 

Když maketa vzplane na bledém podzimním nebi,

v tichu nad mořem,

je to nepopsatelný pocit.

 

 

Žánrový obrázek

Opravujeme plot za domem.

Mrholí, stojíme v mazlavém bahně

a natloukáme latě.

Splihlá tráva leží na rozmoklé zemi jako krajkoví

a lemuje hromadu starých pneumatik.

Kouříme a povídáme si.

Ženská je spotřební zboží, říká mně soused,

tak to beru já.

 

Od severu se blíží dešťový mrak

a rychle se ochlazuje.

 

Když sklízíme nářadí, ještě mi sděluje,

že dokud žije, chce toho využít.

Bylo mu šedesát:

umřít může kdykoli.

 

 

Dlouhá noc

(podle písňového textu Hany Sorrosové)

 

Víš, mně taky se stýská,

a najednou, zdá se, máme proč

znovu se znát.

 

Tohle je dlouhá noc.

Tak pojď,

máš toho dost,

byl jsi příliš dlouho sám,

a ani já nejdu spát.

 

Vždyť tebe mít je to, co chci nejvíc,

s tebou chci zůstat dál

stůj co stůj,

čas kolem nás je můj i tvůj

a trvá bez přestání.

 

Taková láska může být,

to není zdání.

 

To je jen dlouhá, nádherně dlouhá noc

a nikdo z nás nejde spát,

ani ty a já.

Vždyť naše noc právě začíná.

 

 

Velká pohoda

Jsem nadržený jako prase.

Otéká mi noha.

Procházím městem na metro Flora

kolem kosmetiky Sephora

a mluvím o sobě.

 

Mluvím o velké pohodě

ochraptělým hlasem,

mluvím o velkém propadu, který jsem zažil

sám na sobě.

 

Chtěl bych si zašoustat, ale teď to nejde.

Nevadí,

koupím si kebab a sjedu do metra.

 

Řídím se dvěma pravidly:

člověk se nesmí zhroutit a zadlužit.

Jinak je to pohoda.

 

 

Příměří v malé zemi

Použil jsem hranolky

místo brambor.

To mi přijde lepší, ale jak kdo chce.

Přidal jsem zeleninovou směs,

tu máme v mrazáku pořád,

měkký salám a rozkvedlané vejce.

 

Místo koření

jsem dal hořčici,

místo vymazání pekáče

jsem hranolky pokapal olejem.

 

Při zapékání si čtu leták Penny Marketu

a umývám nádobí.

 

Nakonec to všechno zasypu nastrouhaným eidamem,

který se v troubě krásně rozteče,

a dochutím kečupem.

 

 

Lepší než pizza

To nejhorší už máme za sebou,

říkají ve zprávách.

Strany se dohodly na zachování volebního trojbloku,

situace se pomalu uklidňuje.

 

Nejvíc novinek se dnes objevilo v kategoriích

zralé ženy, velká prsa, blondýny.

Světlá je příslib něhy.

 

Video týdne má název

Píchání je lepší než pizza

a na jeho začátku vidíme poslíčka rozvážkové služby,

jak jednou rukou

řídí malou škodovku s nápisem

České hotovky.

 

 

Zátiší

Dokud je sameček sám,

stačí mu klec o rozměrech 30 × 40 × 25.

Někdy se schová do papírové roury

a pak ji rozkouše.

 

Jako obydlí mu slouží krabice s malým otvorem.

 

Některé věci jsou však nejasné.

Třeba proč jí hobliny?

Zvíře hobliny nejí, jen je hromadí v lícních torbách

a tak je přenáší do domku.

 

Díky za odpověď.

A je normální, že skoro nepije?

Ano, pije jen málo.

Vodu získává ze zrní.

 

 

Kluci se ptají Alíka

Ahoj Alíku,

už je mi deset let, a pořád mi nestříká.

Poraď mi.

Všem už stříká, ale mně ne.

 

Ahoj Alíku,

mám problém.

Je mi jedenáct a nechávám si ho lízat od feny.

Nemá něco špatného ve slinách?

 

Ahoj Alíku,

je možné, aby mě vzrušovaly Vietnamky,

když se na ně dívám?

Je mi dvanáct a už chci šukat.

 

Ahoj Alíku,

když jdu na malou, zvedá se mi žaludek.

Radši to dělám vsedě.

Tolik se stydím.

 

 

Moët party 2017

Událost roku začala.

Sálem poletují bodová světla,

hostesky v kostýmech mořských bytostí

otírají ledovou tříšť z lahví sektu.

 

Miss Junior přišla v bílých šatech s flitrovými lemy,

Miss Adult v průsvitném hedvábí.

Miss Česko si nechala vyjmout implantáty

kvůli kojení.

 

Modelky mají pití zdarma.

Pózují pro bulvár

a upravují se na dámských toaletách.

 

Po půlnoci hvězdy prořídnou,

ale akce pokračuje až do rána,

kdy ji agentura ukončí.

 

 

Švédská utěrka

V zimním období

bývají silnice pokryté posypovou solí.

Proto je vhodné hned po jízdě

vystříkat podvozek silným proudem vody.

 

Při přerušovaném styku je vhodné,

aby se muž před další souloží nejprve vymočil.

Tím se odplaví spermie

a močová trubice se pročistí.

 

Také okolí pochvy je dobré opláchnout

nebo aspoň osušit –

například švédskou utěrkou.

 

Zbylé kapky stíráme shora zepředu

směrem dozadu dolů.

Mokrou utěrku ždímáme.

 

 

Sociální karaoke

(Chinaski / Kryštof)

 

Tak nějak málo tančím, zpívám,

brečím, líbám,

marně si hledám tep.

Jsem dospělý, a to je svět, když je ti přes třicet.

Aspoň potápěčem v hrnku chtěl bys být,

chytit svou vlnku a s ní plout,

anebo louži dělat břeh

a vaně dno.

 

Tak nějak málo brečíš.

Málo pícháš.

Tak nějak málo.

Máš málo peněz, a stejně nemáš čas.

 

Jaké si to uděláš, takové to máš.

Jaké sis to udělal, takové to je.

Jsi dospělý

a je to tvoje věc.

 

 

Oslabení

Ať jdou všichni do prdele,

pomyslel jsem si uprostřed noci,

když mi bylo špatně.

 

Malé oslabení mě rychle vedlo k samotě,

tak jako vždycky.

Tudy už dávno chodím poslepu.

 

Vzpomínám na dobu,

kdy jsem po městě sbíral dřevo na topení

a tahal ho s sebou v igelitce.

 

Ať jdou všichni do prdele,

pomyslel jsem si, když jsem potřeboval pomoc,

a nedovedl si o ni říct.

Přesto když se podívám zpátky,

vidím jen řadu mírných zim.

 

Ať jdou všichni do prdele,

pomyslel jsem si krátce po tom, co jsem se narodil.

Nebo jsem tehdy na nic nemyslel?

 

 

Vietnamci

Stmívá se,

šero splývá s umělým osvětlením.

Z oken v přízemí jsou slyšet dabované seriály

a zvuky vaření.

 

Míjím vietnamské obchody.

V každém je to samé

a každý připomíná všechny ostatní.

 

Večerka naproti zastávce vypadá stejně

jako minimarket v ulici,

kde bydlím.

 

Vietnamci mají ztvrdlé pečivo,

a když prší, dávají na zem kartony

z rozložených krabic.

 

 

Jdu zpátky

Je pozdní ráno,

ruce mám složené na břichu

a nechce se mi vstávat.

Je mi třicet šest a skrz špinavé okno

sleduju míhání slunečních odlesků.

Nechávám se unášet časem

jako spící hlodavec.

 

Je podzimní odpoledne,

světlo se choulí v zežloutlém listí na vyhřátém betonu.

Je mi devět nebo deset let

a vyšel jsem před dům s koláčem v ruce.

Venku nevadí,

když na zem trousím drobenku.

 

Nikdo tu není, svět se ani nepohne.

Je to jako později,

když už jsou všichni pryč.