Jedete vlakem Českých drah – ale jízdenka ČD ani InKarta vám v něm neplatí. Přestupujete na další vlak ČD – a musíte si koupit nový lístek, ale e-shop vám ho nenabídne. Na podobné situace se mohou cestující už od prosince těšit hned v pěti krajích; jako bonus budou podmínky v každém z nich trochu jiné. České dráhy přitom tentokrát tahají za kratší konec provazu. Důvodem je liberalizace železničního trhu a nové „brutto“ smlouvy, kdy tržby z jízdného zůstávají kraji coby objednateli, který pak vyplácí dopravci fixní částku; proto si může nadiktovat, že ve vlacích bude platit jen „krajský“ tarif integrovaného dopravního systému. Opravdu nezávidím průvodčím, až budou věrným cestujícím šetrně oznamovat, že místo předplacené slevy u ČD mohli ty peníze klidně naházet do automatů. Ano, týká se to jen menšiny tras. A je pravda, že integrované jízdné je často levnější – třeba v Jihomoravském kraji vcelku výrazně. Pro místní je to fajn, ale co když přijede někdo z druhého konce země? Až bude chtít někam popojet, bude se muset informovat o zdejším integrovaném systému, zjistit si, ve které tarifní zóně leží jeho cíl, kde koupí lístek – a oproti rutinnímu nákupu jízdenky ČD tím ztratí tolik času a nervů, že mu ušetřená desetikoruna bude připadat spíš jako výsměch. Pokud bude ještě vůbec ochoten jet vlakem.
M. Špína
Topinky a smaženky po katarsku. Snadný recept na likvidaci milovníků běhání na dlouhé tratě nabídlo atletické mistrovství světa v Dauhá. Maratonkyně, chodkyně a jejich mužské protějšky si vyzkoušely, jak bude vypadat sportování v čase změněného klimatu. Kvůli brutálním teplotám se startovalo o půlnoci, kdy teploměry ukazovaly příjemných 32 stupňů Celsia. Dvě třetiny maratonských běžkyň závod v průběhu vzdaly – skončily většinou na nosítkách, nebo rovnou v sanitce. Ty zbývající, které svým pohybem připomínaly spíše skupiny zombie na potulce než nejlepší vytrvalkyně na světě, se ale postaraly o historickou událost. V roce 2019 zaběhly nejpomalejší maraton na světových šampionátech. Možná se nakonec jednalo o dokonalou lest. Za prodej ropy nenasytným Zápaďákům si Katařané koupili sportovní show, v níž jim ženy Západu doslova padaly k nohám. Nakonec výsledek tohoto pokusu nebyl tak špatný: vlhký sen vyprahlé Arábie pomohl spolu s prodejem práv naplnit kapsy atletické světové federace a divákům poskytl cosi na způsob pasoliniovské podívané. Sportovci a sportovkyně musí být zkrátka příště lépe připraveni a zařadit do tréninkového programu třeba běhání v sauně.
V. Ondráček
Poslední obranou před pádem na sociální dno se ve zkrácené on-line verzi sociologického dotazníku staly přifouknuté znalosti angličtiny a dalšího západního jazyka a mírně nadsazená četnost návštěv divadel, koncertů a výstav. Do nastupující kosmopolitní třídy jsme se tak vešli ti s vlastním bytem i ti s vlastním oblečením. Slůvko „nastupující“ navíc naznačilo, že lépe teprve bude. Perspektiva celoživotního nastupování do rozjetého vlaku globálního kapitalismu ovšem není zdaleka tou nejhorší vyhlídkou. Za desítkou procent lidí žijících v dobách konjuktury v exekuci a bez šance na normální život od výplaty k výplatě se už brzy vydají učitelé finanční gramotnosti. Finanční kompetence by pak mohly sehrát obdobnou roli jako výpravy za kulturními zážitky. Stejně jako schopnost vyjmenovat poslední inscenace Bertolta Brechta sice nikomu nájem nezaplatí, u rozvíjení teorií, jak vyjít s osmi tisíci na osobu měsíčně, se ale dá zažít srovnatelná legrace jako při ledasjakém kulturním zážitku.
P. Šplíchal
Česká televize občas ukáže, že dokáže být progresivní, a dá vzniknout fenoménu typu seriálu Most. Bohužel dokáže být i dost regresivní, třeba když publiku zmlsanému formátem quality TV nabídne dokumentární seriál Pivní putování. Kdo očekával pohled na pestrou paletu minipivovarů, jichž se v posledních letech vyrojilo nepočítaně a které se předhánějí ve vaření lepší desítky nebo objevování nových pivních stylů, bude zklamán. Odborník na leccos, lékař, evangelický kazatel a nakladatel Zdeněk Susa nás totiž v pořadu provází po největších českých pivovarech a k tomu je nám servírováno rádoby zábavné povídání jednak o historii piva, ale také o jeho výrobě a různých osobnostech, které kdy co řekly o pivu moudrého. Vše doplněno rozpohybovanými historizujícími obrázky a nevkusnou grafikou. Snad aby pan Susa zaujal i mladší diváky, kteří už na podobně staromilsky podaný vzdělávací pořad musí být alergičtí, přibrali producenti do týmu hudebníka a herce Matěje Rupperta, který se občas mihne s půllitrem v ruce v pozadí, případně se na něco zvídavě zeptá a nechá vyniknout průvodcovu bystrost. Tohle je přesně ten typ pořadu o pivu, po jehož zhlédnutí musí divák rychle vyhledat flašku něčeho ostřejšího.
J. G. Růžička
Kávu si už neosladí, kdepak ptáček hnízdo má, taky nezjistí, se ženou už neposnídá, oči má navždy zaváté. Vyjadřovat se k smrti Karla Gotta, pokud možno úryvky textů jeho písní, je čerstvě objevená celonárodní disciplína. Potřeba něco dodat k Mistrovu úmrtí ukazuje od středy druhého října až surreálnou tvář českého lidu – novinářů a umělců zvláště. Od onoho památného dne, kdy DVTV přinesla divákům několikahodinový přímý přenos na zamčenou bránu vily na Bertramce, jsme se dozvěděli, že to byl komunista, emigrant, Poloněmec, hrdina sametu, tenor, zlatý slavík, božský hlas, donchuán, milující otec, dokonce i jenom člověk a především nepopsatelná osobnost, o které ale každý něco napsat nakonec zvládne. Tedy i já. Proto do valícího se proudu emotivně zabarvených kondolencí ještě rychle přihodím „pravidelný účastník té nejhorší televizní zábavy z produkce TV Nova“, než se voda zavře zase za nějakým dalším miláčkem národa.
M. Veselá