V době, kdy byla pozornost většiny médií upřena k volbám do moskevského místního zastupitelstva, se v Rusku odehrává řada jevů, které sice mohou vypadat na první pohled bizarně, nicméně ukazují na to, že v ruské společnosti roste nespokojenost. Jedním z takových příkladů je pěší pochod obyvatele Jakutska Alexandra Gabyševa do Moskvy. Prohlásil se za „šamana-bojovníka“ a vydal se do Kremlu, odkud hodlal vyhnat Vladimira Putina, jehož označil za démona. Kus cesty s ním putoval i reportér ruské redakce BBC Oleg Boldyrev. Výsledkem je dokument Jak šaman z Jakutska šel vyhánět Putina, ale nedošel, zveřejněný 20. září. Šaman ušel téměř tři tisíce kilometrů, než byl na hranici Burjatska a irkutské oblasti v noci zadržen a odvezen zpět do Jakutska. Tam byl poslán na psychiatrické vyšetření a úřady tvrdily, že ho vyšetřují kvůli různým přečinům, od nezaplacených účtů za elektřinu po výzvy k extremismu. Svérázný šaman si přitom dával pozor, aby úřadům nedal záminku k zásahu: „Jdu vyhnat Putina, démona. Ani vlásek mu z hlavy neupadne. Nemáme právo působit fyzickou bolest, to je hřích. Ani démonovi. Uděláme to silou lidu. Když dá Bůh, shromáždíme milion lidí. Odejde sám. Jestli nás začnou mlátit pendreky a střílet, tak milion lidí nebude stát a koukat, jak je zabíjejí.“ Oficiální šamani se na Gabyševovo putování dívají skepticky. Vrchní ruský šaman jej označil za blázna a jeho zástupce Buda-Širal Batujev ho považuje za samozvance: „Prohlásil se za šamana a stal se z něj populární šoumen.“ Gabyševův pochod sice skončil, ale objevila se zpráva, že se na cestu z Jakutska vydal jiný šaman. A nejspíš to jen tak neskončí. „Politický protest založený na logických argumentech je potlačován stále silněji a masa rozčarovaných a nespokojených lidí je ochotna vzývat jen něco nadpřirozeného a záhadného,“ uzavírá reportér Boldyrev.
Do určité míry se tato slova dají vztáhnout i k „hnutí sovětských občanů“, což jsou lidé, kteří tvrdí, že rozpad SSSR byl nezákonný, a tudíž že Sovětský svaz stále existuje. Jednou z bašt hnutí je krasnodarský kraj na jihu Ruska. Předáci hnutí tvrdí, že zde mají minimálně tisíc aktivních stoupenců. Tématu se věnuje server Yuga.ru v materiálu Zpět do budoucnosti, publikovaném 26. září. Nejviditelnější aktivistkou je advokátka a podnikatelka Marina Melichovová, která obchodovala s pohonnými hmotami a nyní vede „Centrum osobnostního růstu Éra Vodnáře“. Vedla také místní pobočku finanční pyramidy Cashberry, která zkrachovala v loňském roce. Tehdy nahrála na YouTube video, kde se s pláčem omlouvá 112 lidem, jež přesvědčila k investici, a oni následně kvůli bankrotu přišli o peníze. Tehdy prý zjistila, že ruská centrální banka nepatří ruskému státu. „Napsala jsem stížnost na prokuraturu a tam mi odpověděli, že centrální banka není rezidentem Ruské federace, a tudíž ji nemohou stíhat. Když jsem to začala zjišťovat, ukázalo se, že organizace ve skutečnosti patří Mezinárodnímu měnovému fondu a přes něj federálnímu rezervnímu systému USA. Pochopila jsem, že tady probíhá finanční okupace,“ říká podnikatelka v rudém triku s obrovským sovětským státním znakem. Melichovová natáčí videa, v nichž tvrdí, že Ruská federace je ve skutečnosti jen obchodní známka a všichni její obyvatelé jsou stále občany Sovětského svazu. Na tomto základě všechny vyzývá, aby neplatili elektřinu, plyn, vodu ani bankovní úvěry. „Okupantům platit nebudu. Devatenáctkrát už mě odpojovali, ale vždycky se najdou elektrikáři, plynárníci a instalatéři, kteří mě zas napojí. Podle práva narození všechny zdroje – plyn, elektřina a tím spíše voda – patří všemu lidu,“ říká Melichovová. Mezi jejími stoupenci je překvapivě mnoho mladých, kteří si sovětskou éru nemohou pamatovat. „Dnešní mládeži schází to, co jim dávala sovětská společnost. Nějaký vysoký cíl mimo vlastní blahobyt. Potřeba sloužit nějakému cíli. Teď jim říkáme: vybuduj kariéru a realizuj se. Ale mnohým chybí romantika,“ říká sociolog Temyr Chagurov.
Můžeme se přirozeně smát naivitě aktérů předchozích reportáží. Jenže především pro obyvatele menších vesnic je víra v nadpřirozenou sílu či překonanou ideologii tím posledním, k čemu se mohou upínat. Vezměme si například vesnici Suranovo na sibiřské železniční trati Tomsk–Tajga. Vesnice vznikla v roce 1896 v rámci výstavby železniční tratě a nikdy se do ní nedalo dostat jinak než vlakem. Vybudování silnice úřady místním slibují již od sedmdesátých let minulého století. Nejnovější problémy popisuje reportáž serveru Sibir.realii z 29. září. Kdysi zde žilo několik stovek lidí, nyní už je jich registrováno pouze 96, z nichž většinu tvoří penzisté. A ti mají nyní jeden zásadní problém: jak pohřbít své příbuzné. Hřbitov sice vesnice má, ale nejdříve je potřeba vystavit úmrtní list. Patolog ovšem sídlí v téměř sto kilometrů vzdálené Tajze. Až do května loňského roku se rakve se zemřelými vozily vlakem, ale poté, co si jeden z cestujících stěžoval, úřady převoz nebožtíků osobními vlaky zakázaly. Nyní si obyvatelé Suranova musí objednávat drezínu, která ovšem často nepřijede. Na převoz těla terénními náklaďáky většina lidí nemá peníze (v přepočtu jde asi o pět tisíc korun). „Díváš se na televizní zprávy a tam je Ukrajina, Sýrie, všude se válčí. O zahraniční politice víme vše, ale o domácí? Nikoho tu nezajímáme. Naše jediná naděje je, že nám konečně postaví silnici. Každý rok nám ji slibují,“ popisuje situaci osmdesátiletá Tamara Makrušinová.