Selfíčko z Lustru

Téma svobody na největším českém festivalu ilustrace

Koncem září se v Praze konal šestý ročník Mezinárodního festivalu současné ilustrace Lustr. Letošní přehlídka měla být věnována svobodě. Organizátoři se nicméně s tímto tématem nedokázali smysluplně vypořádat a expozice budila dojem, že ukazuje „od každého něco“.

Letošní festivalový vizuál od Barbory Idesové

Letošní ročník „mezinárodní přehlídky ilustrace“ Lustr byl zaměřený na téma svobody – v podtextu tedy sliboval, že se prezentovaná díla dokážou vypořádat s celospolečenskými tématy. Anotace výstavy tak nelákala jen na pouhou melanž různorodých prací vystavených bez jakéhokoliv kurátorského záměru, jak to bylo k vidění na minulých ročnících. Ostatně jednalo se již o šestý ročník, určité dozrání tedy bylo načase. Očekávání se bohužel nenaplnila. Motiv svobody mohl i pozorný divák ve většině děl jen matně tušit, často se ale vztah k tématu vytrácel úplně. Pokud chtěli organizátoři tvůrcům nabídnout možnost vyjádřit se k třicátému výročí sametové revoluce, hozená rukavice zůstala ležet. Nakonec to vypadá, že se vedení festivalu šance propojit jednotlivá díla zlatou nití kurátorsky vystavěného metanarativu úplně vzdalo. Výsledný výstavní celek tak prezentoval například i sadu blahopřání nového luxusního papírnictví od ilustrátorky Marii Makeevy nebo kresby z prostředí pražské MHD od tvůrčího dua Jan Šrámek a Veronika Vlková. Jenže pokud je jedinou spojnicí mezi zastoupenými díly jejich ilustrativní charakter, pak stojí celá výstava na vodě.

 

Objevy ze šuplíků

Největším příslibem hlavní expozice, zaměřené zejména na tuzemské kreslíře, byla možnost nakouknout do šuplíků českých ilustrátorů a prohlédnout si, co tvoří sami pro sebe ve svém volném čase. Předmětem zájmu letošního Lustru měla být koneckonců i svoboda tvůrčí. Svou část expozice tímto směrem zaměřili třeba Lucie Lučanská, která vystavila skicákové kresby se snově asociativní poetikou, David Černý se svými hravými kolážemi nebo Patrik Antczak, prezentující miloučké geometrické abstrakce. Asi největším objevem byly vtipné digitální kresby litevské kreslířky Ievy Gvazdaityte, jedné z mála zahraničních vystavujících v hlavní expozici.

Pro mnoho ilustrátorů Lustr evidentně představuje hlavně příležitost prezentovat svoji „značku“. Je nabíledni, že pokud je hlavní motivací vystavujících oslovit potenciální nové zákazníky, nebude je to nejspíš táhnout k experimentálnějším polohám, ani je nepovede touha otestovat a posunout hranice oboru. Celá expozice proto působí trochu bezzubě. Toho, kdo se přišel na Lustr jenom podívat, co dělali ilustrátoři poslední rok, mohly potěšit třeba nové komiksy Jindřicha Janíčka, vtipná série dřevořezů o nakládání zelí od Kláry Zahrádkové nebo nové malby Martina Lacka. Velká část přehlídky se ale stejně jako loni utápěla v opakování a vystavování starších a často okoukaných prací.

Kromě hlavní výstavní sekce autorů vybraných na základě open callu byla součástí letošního Lustru také menší výstava pozvaných hostů. Zde ovšem zoufalá bezkoncepčnost expozice bila do očí ještě silněji – souvislost mezi dřevořezy Chrudoše Valouška, tvorbou vítězů moskevského festivalu ilustrace MORS, pestrobarevnými plakáty německé skupiny hvězd komerční ilustrace Random Collective Berlin a komorními minimalistickými kresbami hmyzu od čínského ilustrátora Ču Jing­-čchuna nebyla k nalezení. O Lustru to leccos vypovídá: festival se sice profiluje jako přehlídka velkých jmen, je však zcela bez názoru a poselství.

 

Setkávat se, být vidět

Nejzdařilejší částí festivalu byl nakonec jeho doprovodný program. Lustr otevřel řadu dílen určených dětem i dospělým: například workshopy tisku ze skla a měkké pěny vedené Juliánou Chomovou, lekce tušové malby Ču Jing­-čchuna, kursy character designu se Štěpánkou Jislovou nebo Eldou Broglio a ­Guillem Comínem z Random Collective Berlin a také dílnu zaměřenou na zbavení se strachu z portrétní kresby, kterou již vedla Lucie Lučanská. Mimo to se promítaly animované filmy studentů UMPRUM a hrálo se loutkové divadlo. Návštěvníci se také mohli na přednášce Lustr Talks seznámit s prací a tvůrčí filosofií ilustrátorů z Random Collective Berlin. Příležitost potkat zahraniční i tuzemské kreslíře a něčemu se od nich přiučit je tak nejspíš tím nejlepším, co letošní ročník nabídl.

Festival, jako je Lustr, by pro českou ilustraci měl být především příležitostí experimentovat, prozkoumávat, poukazovat na souvislosti, setkávat se, být víc vidět. Letošní ročník však plnil jen poslední dvě zmíněné funkce. Výstava sice prezentovala talentované a zajímavé autory, s jejich různorodostí se však organizátorům nepodařilo rozumně naložit. Přístup „od každého něco“ může být divácky vděčný, ale jen v případě, že festival od svých diváků neočekává víc, než že si v expozici pořídí hezké selfíčko. Nezbývá než přát příštímu ročníku Lustru větší ambice.

Autorka je doktorandka vizuální komunikace na FUD UJEP.

Mezinárodní festival současné ilustrace Lustr. Kampus FF UK v Hybernské ulici, Praha, 19.–24. 9. 2019.