Krví je psáno, kudy mám jít

Kyjevské divadlo PostPlayTeatr v Praze uvedlo inscenaci, která upozorňuje na utrpení, jež příslušníkům krymskotatarské menšiny přinesla ruská okupace Krymu.

„Nic se neděje marně, za vším je vůle Boha./ Jen v nitru všechno křičí: dalšího odvedli…“ Smutně rezignované verše krymskotatarské básnířky Alije Kenžalijevy v Praze zazněly během ukrajinské dokumentární divadelní performance Tráva probodává zemi (Trava probyvaje zemlju). Představení mohli Pražané zhlédnout nejprve v neděli 13. října na ­piazzettě Národního divadla, následujícího dne pak v experimentálním prostoru NoD. Umělci z Kyjeva přijeli na pozvání ukrajinského velvyslanectví a Člověka v tísni, aby vystoupili v rámci Festivalu demokracie, doprovodného programu konference Forum 2000.

Čtyřicetiminutové vystoupení performerů z divadla PostPlayTeatr pracovalo především s postupy fyzického divadla. Ztvárnění naturalisticky pojímaného násilí, doprovázeného dramatickou hudbou ambientního charakteru, bylo velmi působivé a tragický patos básní krymskotatarských autorek Sejare Kokči a už zmíněné Alije Kenžalijevy, které do češtiny přeložila básnířka Marie …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky