Solidarita není pocit, ale praxe - divadelní zápisník

Už dvanáct let působí v Berlíně organizace LAFT. Funguje v principu jako odborová a oborová podpora pro divadelní nezávislou scénu. Spravuje rozsáhlou síť umělců a umělkyň na volné noze, propojuje, informuje, organizuje a především lobbuje u místních politiků za důstojné pracovní podmínky nezávislých divadelníků. Třináct let fungování v tomto sektoru mě naučilo, že institucionální podpora od subjektů, jako je v českém prostředí Asociace nezávislých divadel nebo Nová síť, je zcela klíčová.

Zářijové setkání berlínské scény (7th Industry Get Together of the Independent Performing Arts) hostilo letos také zástupce a zástupkyně z České republiky. Byl jsem mezi nimi. Náš pobyt zaštítila meziměstská platforma PRALIN (PRAha + berLIN), která se pokouší o kulturní výměnu v oblasti nezávislého divadla mezi metropolemi vzdálenými pouhých tři sta kilometrů.

Pražská nezávislá scéna má již pevnou pozici a její rozvoj je stále koordinovanější, přesto pořád platí, že učit se jezdíme my do Berlína. Berlínské prostředí nezávislého divadla je pověstné. Pestrá paleta divadel, jevišť, forem, žánrů a hlavně lidí, kteří se rozhodli jít do rizika prekarizované práce. „Berlínská scéna je především mezinárodní a mezioborová. Zásadní je pro Berlín funkční kurátorský přístup a spousta projektových prostorů, které umožňují proměnlivější umělecké akce oproti formátům inscenace či regulérní repertoárové dramaturgie,“ říká mi koordinátor projektu PRALIN Petr Dlouhý.

Na konferenci bylo brzy jasné, jak silně ovlivňuje práci německých divadelníků politická realita země. Přijíždíme z Východu, který stále hledá svoji tvář a kde životní postoje příliš často definuje dokola omílaný antikomunismus a odpor k levicovým konceptům organizace společnosti. Otázky po smyslu potýkání se s větrnými mlýny v Česku na sebe nenechají dlouho čekat. Má člověk bojovat za každou cenu za často extrémně pomalé zlepšování zanedbané situace doma, anebo se přesouvat tam, kde již věci fungují a prostředí je rozvinuté? Jakou povinnost máme k místu, z něhož pocházíme? A jak by to na světě vypadalo, kdyby všichni chodili „za lepším“? Pokud děláte nezávislé divadlo v Praze, pokukujete po Berlínu, ale pokud kdekoli jinde v Česku, pokukujete po Praze…

Organizátoři setkání berlínské scény směřují v programu konference k radikálnímu zjemnění třecích ploch antagonistických sociálních bublin, k hlubšímu pochopení původu nenávisti ve společnosti a k odpovědnosti umělců za společenské pohyby – jednoduše řečeno, reagují na volební úspěchy nacionalistické Alternativy pro Německo (AfD). Oficiální téma sympozia zní Solidarity nezávislé scény. U pultu zahajovacího večera se střídají hosté. „Jsme zodpovědní za znovuutváření vztahů mezi společností a politiky. V našich divadelních hrách se neobracejme proti těm, které tušíme za volebními úspěchy rasistických stran, ale hrejme právě pro ně. Stavme se za solidaritu mezi sociálními bublinami,“ říká čtyřiašedesátiletá Sabine Bangert, zastupitelka za Zelené. Hlavním hostem je sociolog Heinz Bude, autor letošní knihy Solidarität. Zukunft einer grossen Idee (Solidarita. Budoucnost velké myšlenky). Svoji řeč shrnuje lakonicky: „Solidarita není pocit, ale praxe.“

Kromě intenzivní sebereflexe a vzájemné pozitivní kritiky se samozřejmě jedná o ekonomických tématech: „Fond města má ve svých podmínkách minimální mzdu pro participující umělce a nutno dodat, že město zároveň poskytuje adekvátní finance, aby ty podmínky mohly být naplněny. Nedokážu si představit, že něco takového funguje u nás, když ani největší státní či městské granty nedokážou zaplatit participující umělce adekvátně,“ říká Petr Dlouhý a dodává: „Na druhou stranu je Berlín totálně přesaturovaný umělci – cca šest tisíc nezávislých umělců a pět set skupin. Dosáhnout na městské dotace je tak mnohem složitější.“

Pro pražské nezávislé divadlo šlo o jedinečnou příležitost napojit se na inspirativními počiny nabitou berlínskou, potažmo celoněmeckou scénu. Vedlejším efektem této aktivity je ovšem zvětšování vzdálenosti mezi podmínkami k práci v české metropoli a ve všech ostatních tuzemských městech. Dokonce i kulturně pestré Brno v tomto sektoru za Prahou výrazně zaostává.

Autor je divadelní režisér.