Úvahy nad zájmeny

Dosud nepublikované verše Kristiny Láníkové jsou uspořádané jako seznam fragmentů. Tělesnost se zde ocitá v prostředí chirurgické intimity, práce, únavy, hojení a odstupu, který umožňuje pozorování podobně jako transparentní stěna operačního sálu: „selhání se odbarvilo od všech nálad/ zbyla jen pomalost// to všechno má být k sobě nově přiřazeno“.

1

formuluju pohledy dopředu

sterilní panoramata

která se nevyslovují

označuju je čísly

 

2

mé ambice jsou stejné jako má alibi

 

3

zapomněla jsem na hojení

náznaky odpovědí se neliší

selhání se odbarvilo od všech nálad

zbyla jen pomalost

to všechno má být k sobě nově přiřazeno

všechny nálady

vyplývají z péče

 

4

všechny předchozí rozbory patřily tmě

přitom jsem se chtěla jen dotýkat

mou ohradou je ráno

kdy se zpovídám z ničení

 

5

pro mé záměry je redukce plně funkční

zabočuju a zajíždím k benzínce

 

6

představy zůstávaly daleko

což jsem považovala za nutné

a přitom jsem se ztišovala

odkládala jsem zájmena

na malou plošinu

a svázala je řetízkem

 

7

zpožděné reakce registruju velice rychle

když se jich zbavím, hledám lásku

 

8

spánek byl jako zkouška

trochu to bolelo

 

9

dokázala jsem se zatopit lhostejností

někdy mě napadá, že to bylo zbytečné

rozpouštím rozdíly mezi větami

ale ony se stále chtějí umístit

nakonec jim poskytnu malá místa

ke sblížení

bezmocně se doplňují

 

10

táhne mě to ke slovům

kterými jsem si potetovala tělo

to se stalo

když jsem začala operovat zájmena

nůžkami na obvazy

 

11

umělá sladidla zobu pomocí tenkých jehel

 

12

při pohledu vpřed se cítím vzadu

počítám služby, které nemůžu poskytnout

 

13

zacházím se vzorky

pode mnou tvrdne tma

své podšívky obracím naruby

dojem sladkého zalehnu zboku

snažím se předvídat směr

kterým budu couvat

všechny mé otvory jsou dočasné

 

14

uklízím své chyby

které bych ráda vyměnila

ale nikdo je nepotřebuje

takový úklid zanechá stopy na každém

 

15

chtěla jsem mít ticho

ze začátku z obavy opustit vážnost

 

16

označování barev vyznívalo do prázdna

to bylo mé omezení

tehdy jsem ještě byla zvyklá čekat

a hrozilo, že se zkazím

u těchto ztrát jsem byla až do konce

 

17

bílá se skrývá

není jednoduché být lhostejný

můj největší otisk je krátký spánek

než se svléknu

je všechno pryč

 

18

srovnávám účinky světla a placeba

výsledky zamlčuju

 

19

zájmena v mém povědomí

jsou k užitku pro obě strany

běžné pracovní závazky

se dějí v tichosti

zpoždění vzniká rychle

 

20

chce se mi spát

opakování nejbližších návyků

je vždy ve zprostředkované podobě

a vytyčuje jednoduché bezčasí

 

21

někdy to bývá horší

není to tak dávno, co jsem se vešla do noci

a teď už mi nestačí

vlastním album latentní pomalosti

 

22

pozorování ovládlo den

a označovalo předměty

kterým jsem se vyhýbala

řetězení slov se vsunulo

pod chlad

 

23

mezi větvemi je spousta slov

bylo už pozdě

a z dětí na zahradě zbyly jen barevné fáborky

blížil se déšť

ale ve skutečnosti šlo o ubližování

mně šlo o to

přiblížit mlčení

 

24

zpomalila jsem, jako bych chtěla upravit

náklady

to zpoždění bylo důležité

minula jsem se s vrstevníky

v příběhu, který postupně tmavnul

a oni na to přistoupili

umím se vžít do postavy

která vidí jen detaily

 

25

krajina zbělala

po ztrátě smyslu

sleduju své zuby i proto

že v úsměvu dokážou zakrýt únavu

 

26

orientuju se v protisvětle

po ránu si prohlížím předměty

držím se zpátky

pomalu se proměňuju

nelituju, nehojím se

pomalu odklízím okolí

 

27

pokrývám den jako tkanina

jako fotografie tkanin zviditelňuju texturu

látek

 

28

sny už nejsou cizí, ale bohužel ani blízko

opouštím představy

dostavuju stavebnici

schází jen pár posledních chyb

všechno je mnohem jednodušší

Kristina Láníková (nar. 1988) je vizuální umělkyně a autorka poezie. Knižně vydala sbírky básní Pomlčka v těle (Fra 2015) a Krátké dějiny zraňování (Sam83 2017). Zde otištěné fragmentární texty pocházejí z knihy Úvahy nad zájmeny, která vyjde v nakladatelství Fra.