close search

literatura

Neviditelná pozorování

Franz Kafka rozjímající

Martin Pokorný/#1/2019
literatura

Devítkový rok – jednou budem dál

Roman Rops­-Tůma/#1/2019
literatura

Zvíře přicházející za šera

Balzamování Franze Kafky

Blanka Činátlová/#1/2019
literatura

Člověk zahnaný do kráteru

Nad novou sbírkou Pavla Kolmačky

Martin Lukáš/#1/2019
literatura

Hrozny hněvu – literární zápisník

Petr A. Bílek/#1/2019
literatura

Utopie spisovatelství

Franz Kafka a jeho čtenáři

Martín Kohan/#1/2019
literatura

Kavka

Vladimír Svitáček/#1/2019
báseň čísla/literatura

divadlo

Hrůza národního lovu

Nina Vangeli/#1/2019
divadlo

Smrtelná doslovnost

Dominik Melichar/#1/2019
divadlo

film

Smutkem k lepšímu světu

Kniha obrazů Jeana­-Luca Godarda

Ondřej Pavlík/#1/2019
film

Autor je mrtev, ať žije autor!

The Other Side of the Wind Orsona Wellese

Martin Šrajer/#1/2019
film

umění

Core.Pan

Core.Pan/#1/2019
galerie/umění

Proč vítězí emo?

O afektivním umění, politice a Ceně Jindřicha Chalupeckého

Martin Vrba/#1/2019
umění

Dystopické extáze

Kam směřuje festival PAF?

Tina Poliačková,Lumír Nykl/#1/2019
umění

hudba

Za chvíli je to pěkně děsivé

Gazelle Twin a její obžaloba brexitu

Jiří Špičák/#1/2019
hudba

Příliš mnoho dat

Jaký smysl mají v současnosti indie labely?

Zuzana Přikrylová/#1/2019
hudba

společnost

napětí

Lukáš Rychetský/#1/2019
odpor/společnost

Nacistické podzemí 2.0

Pravicoví teroristé v německé policii?

Tomáš Schejbal/#1/2019
odpor/společnost

Na vrcholu pyramidy

Oligarchie, elity a společnost

Ondřej Lánský/#1/2019
společnost

Kdo vymyslí zítřek?

K absenci budoucnosti v české veřejné debatě

Matouš Hrdina/#1/2019
společnost

par avion

Z arabského tisku vybral Jan Kondrys

Jan Kondrys/#1/2019
společnost/zahraničí

Trumpovy priority

Američané se stahují ze Sýrie

Jakob Wilke/#1/2019
společnost/zahraničí

Český rozhlas a otázka loajality

Karel Hvížďala/#1/2019
komentář/společnost

různé

Psychopatologie planety

Martin Vrba/#1/2019
minirecenze/různé

Doktor Martin: Záhada v Beskydech

Antonín Tesař/#1/2019
minirecenze/různé

Proč musí hudební kritik slyšet – polemika

Dita Hradecká/#1/2019
online/různé

minirecenze

#1/2019
minirecenze/různé

Odysea

Nikos Kazantzakis/#1/2019
poesie/různé

Kafkova topografie Prahy?

S Markem Nekulou nejen o kafkovském bádání

Blanka Činátlová/#1/2019
rozhovor/různé

Kafkův humor

O prostoru mezi přijetím a vzdorným smíchem

Jean Collignon/#1/2019
esej/různé

Mezery a cikcaky

Nabokovův Skutečný život Sebastiana Knighta

Miroslav Olšovský/#1/2019
recenze čísla/různé

Eskalátor

Také jste si toho všimli? Baví­-li se mezi sebou humanitně vzdělaní lidé o vědě, zpravidla dojde i na vtipy o matfyzácích a oblíbenou kratochvílí především literárních vědců je dobírat si ostatní proto, že nečtou. Jistě, do určité míry je to humorné, ale mnohdy to není nic jiného než snaha upevnit svou pozici na úkor druhého. Filologové, historici, uměnovědci a jim podobní se tak dobrovolně uzavírají do vlastního akademického mikrosvěta, za jehož hranicemi se ovšem lidské poznání dynamicky rozvíjí. Jenže my, humanitní vědci, přece nemůžeme čekat, až si nás ostatní všimnou. Naopak bychom měli být schopni vyjít vstříc datovým analýzám, statistickým metodám, přírodovědnému přemýšlení nad jevy.

Válečný stav, který Ukrajina vyhlásila po listopadovém ruském útoku na ukrajinské lodě, už skončil, a prezidentským volbám, jež se mají konat na konci března, nestojí nic v cestě. Prezident Petro Porošenko ztrácí oblibu na Ukrajině i v zahraničí, ale pohled na další uchazeče vyvolává buď obavy, anebo, není­-li empatie vaší silnou stránkou, natěšené očekávání věcí příštích. Mezi trojicí kandidátů, kteří mají největší podporu, najdeme kromě někdejší premiérky Julie Tymošenkové a stávajícího prezidenta také herce a estrádního baviče Volodymyra Zelenského. Mohlo by se zdát, že má z voleb jen legraci, podle průzkumů ho však chtějí volit miliony lidí. Ruskojazyčný komik z jihoukrajinského hornického města Kryvyj Rih pověsti o své nadcházející kandidatuře

Během nedávného dění kolem Českého rozhlasu jako by se veškerá pozornost soustředila na osobnost nyní už bývalého šéfredaktora Vltavy Petra Fischera, kterému generální ředitel ČRo René Zavoral neprodloužil smlouvu. Přitom jde o podobně nesystémový krok, jakým bylo nepromyšlené propouštění, k němuž vedení rozhlasu sáhlo loni v létě. Z rozhlasu muselo odejít více než sto zaměstnanců, což pochopitelně vedlo k nárůstu pracovního vytížení. Zaměstnance navíc stále víc nahrazují externisté. Příznačná je neochota ředitele rozhlasu k dialogu s rozhlasovými odbory. Námitky odborové organizace proti propouštění, podpořené 256 zaměstnanci, smetl ze stolu jako nepodložené. Když před Vánoci odboráři vyjádřili „vážné znepokojení nad současnou situací“, ředitel jejich stanovisko označil za „účelové“,