Kdo nás zachrání před klimatickou katastrofou? Nějaká uvědomělá avantgarda, radikální změna životního stylu nebo zalesnění planety? A tu, obtížen myšlenkami černějšími než svědomí ekologa letícího letadlem, jsem u Grébovky uzřel naději. Z parčíku v pražských Vršovicích, respektive z jeho soukromé části, se v tichosti vynořil elegantní vůz Tesla a za jeho volantem se krčil jeden z hrdinů devadesátkové privatizace – Pavel Tykač. Možná vyrážel obhlédnout uhelné revíry, které mu vydělaly na luxusní elektromobil, možná obhlédnout panství Airbnb bytů spravovaných jeho ženou. Poselství, jež symbolicky vyjádřil svou jízdou, je zřejmé. Čím víc lidí se stane miliardáři, tím více jich vymění své nechutné smogující autošroty za Muskova téčka a bude pěstovat lesoparky v centrech velkoměst. Jenže aktuální rozhodnutí vlády zvedající minimální mzdu o 1250 korun znamená, že pokud bychom se do roku 2030 chtěli ekologicky zachránit masivní oligarchizací spodních deseti milionů, budeme muset v dalších letech přidávat vždy po jedné nule…