eskalátor

Kdo nás zachrání před klimatickou katastrofou? Nějaká uvědomělá avantgarda, radikální změna životního stylu nebo zalesnění planety? A tu, obtížen myšlenkami černějšími než svědomí ekologa letícího letadlem, jsem u Grébovky uzřel naději. Z parčíku v pražských Vršovicích, respektive z jeho soukromé části, se v tichosti vynořil elegantní vůz Tesla a za jeho volantem se krčil jeden z hrdinů devadesátkové privatizace – Pavel Tykač. Možná vyrážel obhlédnout uhelné revíry, které mu vydělaly na luxusní elektromobil, možná obhlédnout panství Airbnb bytů spravovaných jeho ženou. Poselství, jež symbolicky vyjádřil svou jízdou, je zřejmé. Čím víc lidí se stane miliardáři, tím více jich vymění své nechutné smogující autošroty za Muskova téčka a bude pěstovat lesoparky v centrech velkoměst. Jenže aktuální rozhodnutí vlády zvedající minimální mzdu o 1250 korun znamená, že pokud bychom se do roku 2030 chtěli ekologicky zachránit masivní oligarchizací spodních deseti milionů, budeme muset v dalších letech přidávat vždy po jedné nule…

V. Ondráček

 

To, že korupce nemusí být jen záležitostí státních úředníků a politiků, ukazuje nedávný střet dvou amerických automobilových gigantů. Koncern GM zažaloval o ­náhradu škody skupinu FCA, jejíž manažeři v le­tech 2009 až 2015 udržovali nestandardní vztahy s představiteli proslulých odborů zaměstnanců v automobilovém průmyslu UAW. Již v srpnu roku 2018 byl exekutivní ředitel FCA Alphons Iacobelli odsouzen k pěti a půl roku vězení za to, že skrytě financoval odbory a jejich bossům dával luxusní dárky. Iacobelli přiznal, že to dělal proto, aby odboráři zůstali „tlustí, blbí a spokojení“ a netlačili na zvýšení mezd. To se nakonec i podařilo, a proto se GM cítí svým konkurentem poškozená. Při střetu mezi kapitalistickými giganty ale spláčou zaměstnanci FCA, kteří žádné odškodnění nedostanou, ačkoli zřejmě třikrát přišli o výraznější navýšení mezd, když v závodním referendu posvětili dohody sjednané zkorumpovanými odboráři. Celá aféra ukazuje, že boj o vlastní životní podmínky nelze jednoduše delegovat.

J. Horňáček

 

Odkud se bere lidská potřeba diktovat lesu, jak má růst? Lesy České republiky dostaly minulý týden od Chráněné krajinné oblasti Šumava výjimku na těžbu nemocných smrků do roku 2024 v národní přírodní rezervaci Boubínský prales. Tvrdí, že ji potřebují k ochraně pralesního jádra před kůrovcem. V některých částech rezervace smějí jen odkorňovat a dřevo zde ponechat, ale z jiných ho údajně smějí i vyvážet. Nesmějí zasahovat těžkou technikou, ale pilami se mohou prořezat ke stu stojícím stromům či souším na hektar. Organizace Hnutí Duha chce podat odvolání. Poukazuje na to, že síla lesa je v sounáležitosti, prořídlé porosty jsou náchylné na poškození větrem. Souhlasí se šetrnými zásahy okolo cest a v nárazníkovém pásmu tří set metrů okolo hranice rezervace, ale tvrdí, že stávající rozhodnutí může vést k vytvoření funkčních holin větších než jeden hektar. Celá kauza tak ilustruje dilema, před kterým stojí celá globální společnost: máme chránit zbytky divočiny před problémy způsobenými civilizací opět civilizačním přístupem? Bude zajímavé sledovat, jak se k odvolání postaví ministerstvo životního prostředí. Odpoví nám na otázku, proč zasahovat do života pralesů?

J. Kozderka

 

Sakury v Jablonci nad Nisou vedle autobusového nádraží naproti zpustlému zámečku Schlaraffia na konci listopadu kvetou. Je to záhadné – nektaromilný dvojkřídlý hmyz se nerojí, medové včely již dřímou, sladce spí u cukrových píp až do jara. Paradox kvetoucích sakur ukazuje, že přírodní procesy nejsou závislé na klimatu a organických procesech, ale dějí se autonomně a suverénně diachronicky. Globálním oteplením to sotva může být, když v Jablonci nad Nisou všechny zúčastněné faktory reagují nezávisle na ostatních. Nechali jsme se zase blamovat vědeckými autoritami. Nebo snad ne?

V. Kremlička

 

České freetekno má v přesluhující internacio­nální rave subkultuře docela jméno – bohužel i díky marketizaci původních myšlenek, jež se nevyhýbá žádné alternativní kultuře. Na jednom z českých teknivalů se tak u vjezdu rozdávaly VIP kartičky pro „systémáky“ a poslední CzechTek se odehrál ve spolupráci s ministerstvem obrany. V tradici se pokračuje, přičemž štafetový kolík již několik let třímají pořadatelé masové akce X­-Massacre, kteří se sice zaklínají tím, že už dávno žádné freetekno nedělají (což jim musíme věřit), ale když je třeba prodat lupeny v ceně kolem tisíce korun českých, ke svobodomyslné odnoži taneční hudby se hrdě přihlásí. Letošním vrcholem je příspěvek marketingové agentury příznačného jména Socialsharks, která se prý stejně jako žraloci „dokáže přizpůsobit rozmarům své kořisti“. Tentokrát jí v čelistech uvízl fenomén CzechTek. A tak si můžeme na webu freedommusic.cz, jenž patří tabákové korporaci JTI, přečíst trapně žoviální historii CzechTeku, jejíž nepříliš skrývanou pointou je sdělení, že současným pokračovatelem nájezdnického teknivalu je shodou okolností právě X­-Massacre. Poslední tučně zvýrazněná část textu stojí za citaci: „Každopádně, ty se ničeho bát nemusíš, právě na tebe čeká nejlepší mejdan téhle zimy. Tak hledej naše hostesky, které ti dají kartičky s kódy!“ Kruh se zkrátka uzavřel, začneš v blátě na CzechTeku a skončíš v náručí hostesky ve Freedom Music zóně na X­-Massacru.

P. Chodec