Drdova Gallery, Praha, 15. 11. 2019 – 1. 2. 2020
Centrální částí výstavy Barbory Kleinhamplové je video prezentující diskusi mezi několika postavami ucházejícími se o cestu na Mars. Je tu například queer intelektuálka a radikální feministka Valerie Solanas, která ve své knize SCUM Manifesto navrhla vymýcení mužského rodu jakožto cestu k záchraně světa, muž, jenž k životu nepotřebuje jiné lidi, nebo také „kolonizátor“ reprezentující byznysmena podobného samotnému Elonu Muskovi. Redukce různých úhlů pohledu a přehnaná afektovanost a koženost většiny herců však ze zcela vážného tématu dělají tak trochu frašku. Otázka kolonizace vesmíru je přitom velmi aktuální a je potřeba o ní začít mluvit v jiných než oslavných intencích podporujících pozitivistickou představu, že šíření lidské civilizace je samo o sobě hodnotné nebo že jde o jediný způsob, jak se vyhnout vymření v důsledku klimatické katastrofy. Kritický postoj k těmto názorům zaujímá v doprovodném textu kurátorka Tereza Stejskalová, která Muskův projekt SpaceX proměňuje ve SpaceX Earth a apeluje na podporu budování důstojných podmínek pro život zde na Zemi namísto obracení se k eskapistickým řešením našich problémů. Jediným opravdu zajímavým účinkujícím videa a zároveň tématem nabízeným samotnou umělkyní byla želvuška, organismus schopný přežít v extrémních podmínkách. Možnost výskytu želvušek na Měsíci po nedávné havárii izraelské sondy nabízí pozoruhodnou otázku: Mohlo by ke kolonizaci vesmíru dojít bez lidí?