Vzhůru do Křetínského dolů!

Podzimní Ende Gelände v Lužici a u Lipska

Poslední letošní přímá akce proti fosilnímu průmyslu pod taktovkou hnutí Ende Gelände cílila na lužické doly českého uhlobarona Daniela Křetínského. Úspěšný akt masové občanské neposlušnosti ovšem neznamená, že přímé akce samy o sobě povedou k sociálně spravedlivému přechodu na udržitelnou energetiku.

Ende Gelände skončilo úspěchem: zablokovány byly tři doly a troje koleje. Foto Petr Zewlakk Vrabec

Vstáváme po páté ráno v tělocvičně plné lidí a balíme poslední věci. Nemáme přesnou představu, kam jedeme a co budeme blokovat. Tušíme, že přespávat venku v teplotách kolem nuly asi nebudeme, takže toho musíme co nejvíce stihnout ještě za světla.

O několik hodin později už běžíme v bílých overalech po rozbahněném poli jižně od Lipska, na silnici před námi stojí v řadě policejní dodávky a za nimi kouří uhelná elektrárna Lippendorf. Čelo prstu zahýbá před policií doleva, jde dál po poli a já přemýšlím, jak dlouho ještě se svou chatrnou kondicí vydržím zvedat ze země bahnem obalené pohory. V tu chvíli za sebou uslyším německé „Es geht los!“, což znamená, že je čas jednat. Úhledné řady prstu se rozpadají a je načase rozptýlit se v afinitních skupinách do šíře a překonat policejní kordony. Hlídám si svou pětičlennou partu a společně probíháme v mezeře mezi dodávkami. Ještě pár desítek metrů pole, a před sebou už vidíme plot. Těžkooděnci jsou u něj připraveni, ale není jich dost a tentokrát se rozhodli nepoužít slzný plyn. Využíváme dvoumetrové mezery mezi nimi a plot překonáváme. V tu chvíli už tušíme, že jsme vyhráli. Pár z nás ještě dostane od strážců majetku uhlobaronů ránu obuškem, ale po kratší procházce měsíční krajinou hnědouhelné pánve se usazujeme pod jedním z rypadel.

Později se dovídáme, že celá akce byla napínavější, než to z naší perspektivy vypadalo. Protože jsme byli až na konci prstu, který čítal přes tisíc lidí, neviděli jsme, že přední řady se musely v malém lesíku znovu a znovu v úzkém prostoru přetlačovat s kordonem policistů. Nakonec šlo ale o úspěch, stejně jako v případě všech ostatních přímých akcí pořádaných v rámci letošního Ende Gelände. Policistů nebylo dost na to, aby mohli aktivisty zadržet a identifikovat. Místo toho pořádali nesmyslné nájezdy do našeho středu, které neměly jiný efekt než zbytečná zranění několika aktivistů. Před setměním se všichni aktivisté zvedli a odešli.

 

Nepřátelská Lužice

Masové akce klimatické občanské neposlušnosti Ende Gelände se po několika ročnících, které proběhly v Porýní, opět přesunuly blíže k českým hranicím. Větší část z nich se odehrávala v uhelném revíru v Lužici na hranici Saska a Braniborska, poslední pak proběhla u Lipska. Místo typických klimatických kempů tentokrát účastníci bydleli v Berlíně, Drážďanech a Lipsku. Protestovalo se především proti klimatickému balíčku, který schválila německá vláda. O něm bychom si sice mohli v České republice nechat zdát, pravda však je, že pokud ho konfrontujeme se závěry klimatické konferenci v Paříži, je naprosto nedostatečný.

Plánované akce v Lužici vzbuzovaly již od počátku napětí a obavy na všech stranách. Při posledních akcích Ende Gelände došlo k opakovanému útoku neonacistů na blokády i k pokusu přepadnout kemp. Hooligans fotbalového klubu Energie Cottbus na transparentech už předem slibovali, že Ende Gelände z Lužice vymlátí, a chotěbuzská sociální demokracie se ochotně spojila s místní AfD, aby společně šířily obvyklá propagandistická klišé o „násilných levicových extremistech“. Protidemonstrace navíc nahlásili i místní zaměstnanci uhelných firem.

Svou troškou do mlýna přispěla i německá policie. Skupina jejích příslušníků se v Chotěbuzi vyfotila před neonacistickým graffiti „Stop Ende Gelände“ a obrázek nechala kolovat po sociálních sítích. Později se ukázalo, že přímý rozkaz k přemalování nápisu provedli policisté tak, že na zdi nechali písmena D a C (vytvořené z písmena E), což je zkratka místní neonacistické skupiny Defend Cottbus. Nadřízeným prý vysvětlili, že jim došla barva.

Saská a braniborská policie si také pokusila ulehčit práci plošným zákazem shromažďování v daném regionu. To ovšem soud ve zrychleném řízení označil za protiústavní.

 

Úspěch, který nestačí?

Jako obvykle se akcí Ende Gelände účastnil velký počet lidí z České republiky. Mobilizovalo i hnutí Limity jsme my, které nabízelo v Praze i v Brně akční tréninky určené lidem, kteří na takovou akci jeli poprvé. Kromě blízkosti lokace existoval ještě jeden dobrý důvod, proč se do Německa z České republiky vydat. Doly, které se blokovaly, totiž patří českému miliardáři Danielu Křetínskému, který většinu z nich skoupil před několika lety přes svou firmu EPH. Jeho sázka na uhlí ovšem znamená kromě ničení klimatu i ohrožení několika vesnic v okolí, které mají být kvůli další těžbě vystěhovány a zničeny. Křetínský spoléhá také na to, že za zastavení těžby si od německé vlády vyjedná tučné kompenzace. Finanční prostředky, jež získává od vlády uhelný průmysl za dřívější odklon od fosilní energetiky, jsou ostatně ostře kritizovány ze strany Ende Gelände. Hnutí zdůrazňuje klimatickou spravedlnost a požaduje, aby přechod na ekologičtější energetiku proběhl s větším důrazem na sociální spravedlnost. Symbolický vzkaz poslal Křetínskému český aktivista v pláštěnce s nápisem Catch me if you can, odkazujícím na jméno koně Křetínského partnerky Anny Kellnerové, kterého jí za čtvrt miliardy korun koupil její otec, podnikatel Petr Kellner.

Ende Gelände skončilo úspěchem: zablokovány byly tři doly a troje koleje. Počet zadržených byl minimální a téměř nikdo nebyl identifikován, hnutí se tak nemusí zabývat vyčerpávajícími právními následky. Působivá profesionalita akce organizované kompletně zdola dává účastníkům pocit jistoty do budoucnosti. Tento rok se navíc akce poprvé účastnil takzvaný pestrý prst, který spoluorganizovala aktivistka Cecile, jež je dlouhodobě na vozíku. Ta spolu s dalšími lidmi vypracovala strategii otevřenou i těm, kteří se za běžných okolností účastnit nemohou nebo se bojí. Sama se pak na vozíku s celým svým prstem dostala na koleje, po nichž se vozí uhlí z jednoho z dolů, a na několik hodin je pod bannerem s nápisem „Block and roll!“ zablokovala.

Je navíc zřejmé, že blokády postupně doplňuje širší skupina lidí z rostoucího klimatického hnutí. Část lidí z Fridays for Future sice taktiku považuje za příliš radikální, stejně jako jednoznačnou antikapitalistickou rétoriku, jiní už ale s Ende Gelände úzce spolupracují a jejich zelené logo se objevilo na jednom z hlavních transparentů celé akce. Ende Gelände tak úspěšně posouvá hranice možného a posiluje řady klimatického hnutí.

Poslední přímá akce v Lužici nicméně také připomněla, že masové akce na sociálně spravedlivý přechod na udržitelnou energetiku samy stačit nebudou. Hnutí se sice daří dobrá spolupráce s lidmi z vesnic, které jsou přímo ohroženy zničením, obavy pracujících v uhelném průmyslu ale antikapitalistická hesla nerozptýlí a zatím je bohužel mnohem lépe dokáže využívat krajně pravicová AfD. V tomto ohledu stojí za zmínku kontroverzní, ale zajímavý pokus aktivistů hlásících se k Fridays for Future, kteří uspořádali sérii společných diskusí s lužickými podporovateli uhlí. Přes nervozitu na obou stranách se podařilo formulovat společný požadavek vůči německé vládě, aby energetická změna probíhala spravedlivě. Část klimatického hnutí si sice kladla otázku, zda se Fridays for ­Future nenechávají instrumentalizovat uhelným byznysem, zůstává ale nepohodlným faktem, že pokud hnutí za klimatickou spravedlnost bude chtít získat na svou stranu lidi, které zneužívá pro své cíle fosilní kapitál a krajní pravice, bez dialogu to zcela jistě nepůjde.

Autor je aktivista sociálních hnutí.