Pro mírný pokrok v mezích „zdravého rozumu“ se nakonec rozhodla Poslanecká sněmovna, když smetla ze stolu přívětivější variantu insolvenční novely s připomínkami Senátu. Prosadila tak svoji verzi, která znemožňuje splnit podmínky oddlužení těm, kteří jsou na tom nejhůře. Vcelku nepřekvapivě to byli hlavně poslanci za ANO, ODS a SPD, kdo se navzdory několik měsíců trvající veřejné debatě rozhodli dál lpět na variantě, která z bídy pomůže jen vyvoleným. Nejspíš aby se česká ekonomika náhodou nepřehřála přílivem nových zaměstnanců, kteří se začnou přesouvat ze zákoutí šedé ekonomiky do světel klimatizovaných kanceláří a prosluněných fabrik. Poslanci tak dali najevo, že práce není povinnost ani právo, ale privilegium, které je potřeba si zasloužit. Ty ostatní, práce neschopné, už nikdo nepotřebuje – a jedná se tu do velké míry o penzisty, kteří nemají ani na splácení poplatku pro insolvenčního správce. Jim nezbývá než dožít v tomto slzavém údolí a doufat, že jim dluhy budou odpuštěny alespoň na druhém břehu.