Když se v roce 2008 legendární rapper Nas vyjádřil k tomu, proč nejezdí více amerických rapperů koncertovat do Afriky, způsobil menší poprask. Američtí tvrďáci podle něj mají prostě strach. Bojí se, že je, hned jak vylezou z letadla, štípne moskyt. Bojí se všech těch „hororových příběhů“, které o Africe slyšeli a které se mezi Afroameričany tradují už od dob, kdy ještě žádný hip hop neexistoval. Mezi Afroameričany a Afričany zkrátka zeje propast – také kvůli americkým médiím, která africký kontinent vykreslují v těch nejtemnějších barvách. Od rappera, který si za svůj nick vzal arabské jméno, aby tak zdůraznil africké kořeny své identity spojené s egyptskou civilizací, sfingami a pyramidami, to bylo poněkud bizarní vyjádření. Přesto celkem přesně vystihuje dominantní vztah afroamerické diaspory ke kontinentu, který považuje za svou pravlast. Hned po Nasovi slavný Pharrell Williams obvinil Afričany, že neumějí svou zemi dost dobře prodat. „Jediné, co díky médiím známe z Afriky, je chudoba a hladovějící děti s nafouknutými břichy. Až když jsem přiletěl do Durbanu, zjistil jsem, že je to tady vlastně pěkné. Viděl jsem tu krásné domy i bohaté černé lidi.“
Nasovy a Pharrellovy názory vystihují podivnou situaci, v níž se Afroameričané ocitli. Ve Spojených státech, kde se většina z nich narodila a kde žijí, se cítí jako občané druhé kategorie, jejich vztah k africkému kontinentu je ovšem ještě komplikovanější. „Afričané nás Afroameričany vůbec nemají rádi a dívají se na nás spatra – vymýšlejí si pro nás všemožná rasistická jména,“ prohlásil dále Nas a jen tak umocnil skandální vyznění svého veřejného vystoupení s Williamsem. Vzápětí ale dodal, že právě hip hop by měl posloužit jako platforma pro obnovení vztahů mezi africkou a americkou komunitou – přinejmenším komunitou posluchačů.
V současném afroamerickém myšlení zaujímá důležité místo snaha o formulování takzvané černé zkušenosti. Tím je myšlena specifická životní situace Afroameričanů, od přivlečení prvních afrických otroků na severoamerický kontinent před čtyřmi sty lety až po současnost. Černá zkušenost nabírá až ontologickou dimenzi situovanosti černého subjektu v současném světě, do níž je nesmazatelně zapsáno trauma vykořenění. Pro vztah mezi africkou a afroamerickou realitou je zásadní, že černá zkušenost se vztahuje pouze na Afroameričany, přestože samotný termín implikuje mnohem univerzálnější vyznění. Nepřímo se tak naznačuje, že afroamerická zkušenost je nejen unikátní, ale také tak trochu nadřazená ostatním „černým zkušenostem“. Do současných vztahů severoamerické diaspory a africké komunity se tak paradoxně vměšuje koloniální dynamika nadřazenosti a podřazenosti.
Že černá zkušenost může zahrnovat i některé africké černé komunity, ve svém videoklipu loni ukázal nigerijský rapper Falz. Syn lidskoprávního aktivisty Femiho Falany reaguje svým videem ke skladbě This Is Nigeria na extrémně populární klip This Is America od amerického herce a režiséra Donalda Glovera, tvůrce seriálového hitu Atlanta (od 2016), který rapuje pod jménem Childish Gambino. Podobně jako Glover také Falz ve videu poukazuje na společenské problémy své země. Místo pouličních přestřelek a policejního násilí ukazuje popravy stětím a jako hlavní problémy Nigérie uvádí korupci, drogovou závislost a časté výpadky elektřiny. V pozadí tančí zahalené muslimské dívky, připomínající školačky zajaté radikály z Boko Haram. Falz se nepochybně chtěl přiživit na extrémní popularitě Gloverova klipu, zároveň ale celosvětovou rapovou komunitu upozornil na situaci v Nigérii. Ovšem i do jeho klipu se dostává nechtěné napětí, které se ve vztahu Afroameričanů a Afričanů neustále objevuje. Jako by chtěl americkým posluchačům říct: „Žijete v nejbohatší zemi světa. Americké problémy jsou nic proti tomu, co zažíváme tady.“ Přesto je Falzův klip jedním z nejzajímavějších pokusů o zahájení komunikace mezi africkými komunitami a tou afroamerickou prostřednictvím rapu, jak o ní před desetiletím mluvil Nas.
Kontakt mezi americkou rapovou scénou a africkým publikem je každopádně v posledních letech čím dál intenzivnější. Na africký kontinent se svými show zavítali Lil Wayne, Drake, Kendrick Lamar, Jay-Z, Kanye West, Big Sean nebo Rick Ross. V drtivé většině se ale jednalo o koncerty v Jihoafrické republice, tedy nejbohatší a také „nejbílejší“ africké zemi, a také v Nigérii. Zájem o Afriku souvisí s globálním úspěchem trapu, a tedy otevřením nového trhu. Jde zkrátka o byznys. Nigérie je nejlidnatější africká země, v níž navíc většina obyvatel mluví od narození anglicky, a společně s Jihoafrickou republikou tvoří největší africké odbytiště pro americkou pop music. Těžko v návratu afroamerických rapových hvězd do mytické domoviny hledat něco víc. A jak ukazují některá skandální vyjádření rapových hvězd, africké země skutečně vnímají spíše jako exotické, nebo rovnou nebezpečné místo.
Třeba Migos natočili svůj klip k tracku Call Casting v nigerijském Lagosu nedlouho potom, co se krátký záznam z jejich koncertu v tomto velkoměstě stal na Instagramu virálním hitem. Komentáře rappera Offseta po návratu z Nigérie ve vysílání stanice ESPN ale vyvolaly bouřlivé reakce nejen na nigerijských sociálních sítích. Offset označil Nigérii za zemi třetího světa, kde je chudoba vidět na každém rohu. O to víc ho prý překvapilo, kolik lidí se objevilo na koncertu Migos, a že znali slovo od slova jejich texty, přestože jejich angličtina prý není nejlepší. Fanoušky rapu ze země, kde je angličtina coby pozůstatek britské koloniální správy oficiálním jazykem, to samozřejmě vytočilo.
Možná, že měl Nas pravdu a hip hop skutečně nastartuje nový dialog mezi americkou diasporou a africkým kontinentem, který hrál v myšlení afroamerické komunity vždy důležitou roli ztraceného ráje. Vzájemný kontakt ovšem zatím spíš ukazuje, jak daleko k sobě obě životní zkušenosti mají. Afroameričtí rappeři totiž až moc často dávají Afričanům pocítit to, na co jsou sami hákliví – arogantní a přezíravý postoj naznačující, že jejich existence je tak trochu méněcenná.
Autor je kulturní redaktor A2larmu.