Montáž jako obraz světa

Revoluční poetiky Isaaka Babela a Borise Pilňaka

Současný svět ztratil spojitost, skládáme si ho z jednotlivých faset jako očima vážky. Žijeme v okleštěné formě „permanentní revoluce“. Těžko lze najít uměleckou techniku, která by takovou realitu odrážela lépe než literární montáž. Kde jsou kořeny tohoto typu zobrazení a vnímání světa?

„Ale není daleko den, kdy do přístavišť stereoskopického filmu nebudou vplouvat jen vory, ale i galéry, fregaty, parníky, křižníky, obrněnce i dreadnoughty,“ píše Sergej Ejzenštejn ve svém eseji O stereoskopickém filmu (1948, česky ve výboru Kamerou, tužkou i perem, 1959). Slova ruského režiséra necharakterizují jen jeho vlastní filmovou poetiku, ale vystihují rovněž poetiku Babelových povídek – jejich deníkový, dokumentární, výrazně autentický charakter. Ostatně podkladem pro napsání Rudé jízdy (1926, česky 1928) se stal Babelův soukromý deník, jehož část byla posmrtně publikována jako Deník 1920 (1990, česky 1993). Isaak Babel se totiž ve svých povídkách pokouší zrušit reprezentaci podobně jako Ejzenštejn, který nechává ve svých filmech promlouvat konkrétní věc skrze její obraz, jak je tomu například ve známé scéně s odstředivkou z filmu Generální linie (1929), v níž jakoby v proudech dopadá mléko na diváky. Neboť, slovy francouzského filosofa Guye Deborda …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky