Farhádí ve španělské vesnici

Nový snímek oceňovaného íránského režiséra Asghara Farhádího loni zahajoval filmový festival v Cannes a nyní se dostává do českých kin. Kriminální drama Všichni to vědí bylo natočeno ve Španělsku, což film poznamenalo turistickou povrchností.

Íránský tvůrce Asghar Farhádí prožívá mimořádně úspěšné desetiletí. Sociálně uvědomělými, a přitom neplakátově působícími díly si velmi rychle získal respekt nejen odborné veřejnosti. Za snímky Rozchod Nadera a Simin (Jodaí­-e Nadér az Simín, 2011) a ­Klient (Forušande, 2016) obdržel Oscary v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Tudíž sotva zarazí, že se právě jeho poslední opus stal zahajovacím titulem loňského ročníku filmového festivalu v Cannes. Drama Všichni to vědí vypráví o únosu dospívající dívky během svatby kdesi na španělském venkově, kam se sjíždí početná rodina, která tu neplánovaně řeší dávné křivdy. Všichni jsou pěkně pohromadě, a tak lze efektně spustit destrukční chod.

 

Režisér turista

Film navazuje na jistou tendenci íránské kinematografie, která spočívá v dočasných či trvalých výjezdech tamních vlivných režisérů mimo rodnou zem. Podobné pohnutky Amira Naderiho nebo Mohsena Makhmalbafa mohou v lecčems evokovat tuzemskou exilovou zkušenost, neobsahují však žádné ostré odsudky íránského režimu. Smířlivé vůči Íránské islámské republice byly i některé výroky ikonického režiséra Abbáse Kiarostamího, jehož zahraniční cesty v pozdní etapě kariéry lze vnímat především jako hledání inspirace. Kiarostamí i Naderi natáčeli mimo jiné v Japonsku, a především v případě Hry na lásku (Like Someone in Love, 2012) prvního z nich se nešlo zbavit dojmu, že jde v jádru o turistického průvodce, byť nesmírně citlivého.

Zdá se zkrátka, že íránští tvůrci více či méně překlápějí svůj jedinečný styl do míst, která poznali pouze s mapou a bedekrem v ruce. Jak může nestřídmý autorský turismus dopadnout, ukázal před lety svou evropskou sérií Woody Allen. Zrovna jeho španělský snímek Vicky Cristina Barcelona (2008) s Javierem Bardemem a Penélope Cruzovou přitom patřil k těm smysluplnějším. Uběhlo deset let a tito dva herci se opět účastní vyjížďky do Španělska, tentokrát ale s Asgarem Farhádím. Výsledkem je bohužel povrchní pestrobarevná pohlednice.

 

Dietní krimi

Farhádí přitom své nadání po cestě rozhodně nepoztrácel. Jeho španělská výprava se od oscarových titulů příliš neliší, aspoň co se týče vzrušujícího hemžení postav a dění. Zejména během první poloviny herci v záběrech bez ustání těkavě chodí sem a tam, případně řídí auto nebo jezdí na kole (a pokud vůz stojí, tak alespoň prší či se odkudsi ozve jakýsi nečekaný zvuk, což opět dynamizuje okamžik). Jejich rozpohybovanost vtipně zachycuje záběr z ptačí perspektivy na svatebčany po opouštění obřadní síně. Jenže ve Farhádího íránských filmech má neposednost podstatnější nátěr. Pronikavý sociální rozměr těchto děl nesklouzává k moralistnímu blábolení proto, že režisér zachycuje dynamické hrdiny v mnohostranných situacích a jejich jednání obratně problematizuje dílčími činy, aniž by ubíral na empatii. Obdobně komplexně vyznívá prostředí, ve kterém onen ruch probíhá. Farhádím líčený Írán působí přesvědčivě díky mnoha vrstvám motivací, zvyků a chování, jež autor elegantně odkrývá a propojuje. Všichni to vědí je přesný opak. Působí dojmem úporného úsilí vykutat za každou cenu jakousi statickou „španělskost“. Vinice, košile i zvony působí tak, že by z nich měl radost prodavač pohlednic, a komplexnost prostředí se nevyhnutelně vypařuje.

Snad by turistický styl nevadil, kdyby ze zápletky zároveň nebyly patrné ambice renomovaného tvůrce. Sociální akcenty působí v prosluněném rámci poněkud kodrcavě a při jejich kombinování s detektivní zápletkou a motivem důsledků minulých hříchů jsem si opakovaně pobrukoval znělku telenovely Rosalinda. Rozpaky vzbuzuje i samotné pátrání. Už Farhádího předchozí filmy si pohrávaly s postupy kriminální fikce, ale snímek Všichni to vědí je na nich postaven. Přitom příliš neumožňuje utvářet sled logických dedukcí či racionalizovat pohnutky ke spáchání činu, jelikož vyšetřovací linka zůstává pohříchu dietní. Z hlediska nutriční hodnoty pak nedopadá o nic lépe ani odhalení motivů únosu. Připouštím, že Farhádího méně zajímá detektivní hádanka a více empatická interakce mezi postavami, jenže pohlednicové sluneční paprsky nakonec nepřejí ani této stránce filmu.

Autor je filmový publicista.

Všichni to vědí (Todos lo saben). Španělsko, Francie, Itálie, 2018, 132 minut. Režie a scénář Asghar Farhádí, kamera José Luis Alcaine, střih Hayedeh Safiyari, hudba Javier Limón, hrají Javier Bardem, Penelope Cruzová, Ricardo Darín ad. Premiéra v ČR 21. 2. 2019.