Jako cool v plotě

Duch dějin sice nejspíš neexistuje, ale zjev­­ně má smysl pro ironickou pointu. V roce třicátého výročí Velké československé listopadové revoluce se mile postmoderní sémantickou piruetou vrací k motivu, na němž založila svou legitimitu dnešní mocenská generace. Hybnou silou prvních několika týdnů politického zvratu po 17. listopadu 1989 byli spolu s herci a herečkami především studující vysokých škol, v první řadě těch pražských a bratislavských. Jeden z tehdy nejvlivnějších mužů ve státě, předseda pražské organizace KSČ Miroslav Štěpán, byl 23. listopadu vypískán, když při projevu v ČKD sebejistě tvrdil, že „patnáctiletý děti“ nemohou a nebudou nikde na světě určovat politické dění.

Totéž sebevědomí mužů s omezeným rozhledem, zato ale pohodlně usazených v mocenských pozicích se dnes projevuje v despektu ke studentské stávce za klima a záchranu planety. Skoro jeden a půl milionu mladých lidí po celé zeměkouli, inspirovaných šestnáctiletou Švédkou Gretou …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky