Kontroverzní režisér Oliver Frljić uvedl v berlínském Divadle Maxima Gorkého svou adaptaci Kafkovy povídky Zpráva pro jistou akademii. Výsledkem je bravurní inscenace, v níž se žongluje s humanitou stejně jako s divadelními žánry.
Zdá se, že spojení jevištního mága a především provokatéra Olivera Frljiće s berlínskou názorově otevřenou a angažovanou scénou Divadla Maxima Gorkého je zárukou úspěchu. Po loňské Alternativě pro Německo, v níž sebeironicky zkoumal na pozadí migrační krize zesilující antidemokratické proudy v soudobé evropské společnosti a která byla na festivalu Palm Off Fest představena i českému publiku, v aktuální inscenaci Ein Bericht für eine Akademie (Zpráva pro jistou akademii) upřel režisér svoji pozornost k tématu lidství jako základnímu předpokladu demokracie a civilizované Evropy.
Svoboda skrze podrobení
Hra vychází z povídky Franze Kafky z roku 1917, monologu „polidštěného“ opičáka Červeného Petra. Ten ve své zprávě dospívá k názoru, že humanizace byla pro něho jediným východiskem, jelikož svoboda divokého zvířete se volit nedala. Svoboda mezi lidmi je podle něho až příliš častým klamem. Začal proto napodobovat lidi, plivat kolem sebe, kouřit dýmku jako starý chlap a pít z láhve kořalku. Frljić základní Kafkovu tezi, jak je jeho zvykem, asociativně rozvíjí a problém humanity vztahuje k rasismu stejně jako k pokusům na zvířatech. Na začátku inscenace hřímá z forbíny herečka Sesede Terziyan a srovnává praktiky nacistických koncentračních táborů a velkochovů zvířat. Se zvířaty je údajně nakládáno stejně jako s vězni v lágrech. Frljić zmiňuje holocaust pravděpodobně i s ohledem na židovský původ pražského rodáka Kafky, kterého nakonec na jevišti zhmotňuje a nechává ho vést dialog s jeho literární postavou. Se záměrným rozostřením reality a fikce se u Frljiće setkáme prakticky v každé inscenaci. Méně častá je u něho monumentální realistická dekorace, kterou v tomto případě zvolil.
Scénický horizont tvoří regály plné knih, symbolizující vědění, jež musel opičák vstřebat, aby získal průměrné vzdělání Evropana. Červeného Petra režisér v prvním obraze představuje coby civilizovaného měšťáka, který sedí v koženém klubovém křesle v knihovně a kouří dýmku. Nebyl by to ale Frljić, aby diváky hned několikrát nemystifikoval. Nastolený žánr se totiž v průběhu děje náhle mění v grotesku či muzikál, stejně jako se bortí v závěru inscenace konzervativní scénografie. V polidštěném opičákovi, kterého brilantně ztvárnil Jonas Dassler (den po premiéře hry oceněný na filmovém festivalu Berlinale), se záhy probouzejí dřívější zvířecí pudy. Není ale jediný, nevyzpytatelně se chová i Hagenbeck v podání Arama Tafreshiana. V předloze tato postava stojí za loveckou expedicí a odchytem Červeného Petra, kdežto u Frljiće je Hagenbeck hlavou rodiny, do níž se někdejší opičák přižení. Postupně ale získají zvířecí rysy i další zúčastnění, dámy v toaletách a pánové v oblecích, tvořící obraz pokrytectví měšťanské morálky. Na společenské konvence Kafka ovšem nenarážel jen ve Zprávě pro jistou akademii. V inscenaci zazní i fragmenty jeho dopisů Mileně Jesenské či známý Dopis otci.
Opice ve Spolkovém sněmu
V momentě, kdy jsou definitivně smazány hranice mezi zvířaty a lidmi a pojem lidské svobody je bagatelizován, se může inscenace zdát tematicky vyčerpaná. Frljić ale přichází s grandiózním vrcholem. Přivádí na jeviště živého paviána Jeany. Opice předvede pár naučených kousků a následně se stane svědkem politického spektáklu. Z regálů tvořících horizont scény začnou postupně vypadávat knihy a pomalu obnažovat ohromnou mříž – klec. Za ní se v zadním plánu skrývá řečnický pult s několika státními vlajkami i vlajkou Evropské unie. Červený Petr vchází do pomyslného Spolkového sněmu a pronáší zde plamennou řeč o stavu německé demokracie, civilizačním teroru a v neposlední řadě o pokusech na zvířatech. Hovoří o normách, našem přizpůsobování i nutnosti se vzepřít. Postupně přitom začne vést dialog s Kafkou, svým stvořitelem, až nakonec opustí „fikční svět“ jeviště a usedne mezi publikum jako běžný divák, polidštěný opičák, podobající se spolusedícím v hledišti.
Frljić v autorské variaci Kafkovy povídky demytizuje svobodu jako nezbytnou hodnotu evropské civilizace a demaskuje pojem humanity. Oboje činí s groteskní nadsázkou a za přičinění skvělého hereckého ansámblu.
Autorka je teatroložka a divadelní publicistka.
Franz Kafka, Oliver Frljić: Ein Bericht für eine Akademie. Režie Oliver Frljić, scénografie Igor Pauška, kostýmy Sandra Dekanić, světelný design Jens Krüger, zvuk Hannes Zieger, dramaturgie Johanna Höhmann, hrají Jonas Dassler, Sesede Terziyan, Aram Tafreshian, Mehmet Ateşçi, Lea Draeger, Nika Mišković ad. Maxim Gorki Theater, Berlín, premiéra 8. 2. 2019.