Cactus Marcescens Hitler

V úryvku z románu Pro nedostatek důkazů (viz recenzi na straně 3) nás italský spisovatel Claudio Magris přenáší do okupované Prahy. Ve „městě plném kamenných světců a bezbožníků nalitých pivem“ dožívá slavný přírodopisec a cestovatel Alberto Vojtěch Frič, obklopen zbytky své světoznámé sbírky kaktusů a suvenýrů z cest.

Dát jich tak spousty Němcům pod zadek, myslí si Frič, když přesouvá veliký květináč – ten kaktus je nějakých osmdesát centimetrů vysoký, o průměru jeden a půl metru – do kouta své velké místnosti přeplněné bednami, na to nejméně vlhké místo, ale také chráněné před poledním sluncem, které Echinocactus nemá rád.

Třicet beden plných trofejí, per, kožešin, shnilých exotických rostlin, cestovních deníků, fotografií z Mata Grossa, které nikdo nechce, to byl jediný jeho nábytek v bytě v Náplavní ulici. Přítel Kafka mu ho pomocí těch beden zařídil, natáhl mezi nimi hamaky na spaní, protože na postele nebylo místo, a dokud tam byl ještě Čerwuiš, přespávali tu občas i další kamarádi, v té zapakované mrtvé džungli, nebo možná jen podřimující pod starými razítky c. a k. pošty na bednách. V každém případě ty velké povadlé kaktusy, které všude možně vyčuhovaly a pořád ještě píchaly, vycpané pumy se skleněnýma očima, ale i tak na číhané, zvlášť v noci, pokud na ně člověk šlápl, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky