Prosinec se nesl ve znamení vyhrocených klimatických debat politických lídrů. V Madridu se odehrála významná celosvětová klimatická konference COP 25. Paralelně s ní se v Bruselu rozhodovalo, zda bude Evropská unie do roku 2050 uhlíkově neutrální. Tyto debaty probíhaly na pozadí extrémních výkyvů počasí: v České republice bylo v polovině prosince téměř 18 stupňů nad nulou a padaly teplotní rekordy, zatímco ve Francii a na Islandu zuřily silné bouře. V Austrálii zatím kvůli stále se zhoršujícím ničivým požárům a teplotám dosahujícím téměř 50 stupňů Celsia kolabovaly ekosystémy, lidé se dusili kouřem a oheň ohrožoval jejich domovy.
Cílem obou politických setkání bylo nalézt shodu na tom, jak klimatickou krizi mírnit. Jejich výsledky jsou však rozpačité. Na jedenáctidenní konferenci v Madridu se sešlo přes 13 tisíc politiků, zástupců neziskových organizací a pozorovatelů, aby hledali nástroje, jak bojovat s klimatickou změnou. Když byla v roce 2015 přijata Pařížská dohoda, šlo o významný průlom: signatáři se zavázali ke snižování emisí oxidu uhličitého. Bylo však jasné, že na lámání chleba dojde až při diskusi o konkrétních opatřeních. Paříž přinesla slib nepřekročit globální nárůst teploty o dva stupně Celsia a ideálně zůstat pod hranicí 1,5 stupně. V roce 2019 se však podle vědců oteplilo již o 1,1 stupně, což by bývalo mělo vyburcovat delegáty států, aby v Madridu přijali silnější závazky. K žádnému významnému posunu ale nedošlo. Podle komentátorů panovalo na konferenci napětí a frustrace z neschopnosti dosáhnout dohody. Projevovalo se čím dál silnější štěpení mezi státy globálního Jihu a Severu. Na státy Jihu dopadají následky klimatické krize mnohem intenzivněji a stěží se jim daří zabezpečit pomoc poškozeným obyvatelům, odstranit následky katastrof a investovat do adaptačních a mitigačních opatření. Státy Severu ovšem odmítly nést větší odpovědnost za to, že se na klimatické krizi historicky podílely větším dílem. Za takové konstelace se společné řešení hledá těžko.
Neschopnost spolupracovat a překonat vlastní zájmy se projevila i při setkání lídrů Evropské unie 12. prosince, na němž bylo přijato usnesení o klimatické neutralitě EU do roku 2050. Evropská unie se snaží být vzorem v boji proti klimatické změně, proto byla dohoda o neutralitě důležitá i v kontextu paralelně probíhající konference v Madridu. Výsledkem je nicméně kostrbatý dokument s mnoha ústupky. Polsko si vymohlo výjimku a Česká republika souhlasila za podmínky, že se jádro bude počítat k čistým zdrojům energie. Nabízí se znepokojivá otázka, zda je v této existenčně důležité věci nějaký významný posun na mezinárodní úrovni vůbec možný, když se k moci čím dál častěji dostává populistická pravice a fosilní průmysl je přímo napojený na jednotlivé vlády.
