Těžko říct, zda v roce, kdy byla účast na velikonočních bohoslužbách z nařízení vlády vyhandlována za Nový příchod hobby marketů (pochválena budiž motyčka Fiskars), může ještě nějaký „kacířský“ komiks někoho v ČR zaujmout. Dvojice projektů, které se shodou okolností zrovna potkávají na anglofonním trhu, by si ale takovou pozornost rozhodně zasloužit měla. Second Coming (Druhý příchod) od Marka Russella a Richarda Pacea i Seinto onísan (Svatí mladí muži) Hikaru Nakamurové spojují takřka totožně znějící východiska – v obou komiksech se Ježíš Kristus vrací na matičku Zem a stává se z něho poněkud nevyzpytatelný spolubydlící jiné „celebrity“ –, výsledná díla by snad ale nemohla být odlišnější.
První z uvedených knih je nejnovější prací jednoho z nadmíru zajímavých, přitom však poněkud přehlížených scenáristů amerického komiksového mainstreamu. Nejrůznější rekontextualizace a žánrové transpozice ikonických (pop)kulturních obsahů jsou Russellovi již delší dobu vlastní, jen si ve svých minulých komiksech vybíral protagonisty spíše z „lehčích“ žánrů: ve fenomenální dvanáctisešitové maxisérii The Flintstones (Flinstoneovi, 2016) vystavěl okolo animákové rodiny z pravěku existenciální satiru o konzumerismu a posttraumatické stresové poruše a růžový kreslený gentleman, puma Snagglepuss, pocházející rovněž z produkce animačního studia Hanna-Barbera, se v komiksu Exit Stage Left! (A odchod ze scény, vlevo!, 2018) stává jižanským gay dramatikem za časů nejtvrdšího mccarthismu.
Russellův a Paceův ježíšovský komiks zažíval první minuty slávy už několik měsíců před svým vydáním: původní zadavatel, vydavatelství DC (jinak domov například Supermana či Batmana), se potenciálně třaskavého materiálu zalekl (tradiční „hostující hvězdy“ v podobě konzervativních křesťanských fundamentalistů, Breitbartu a televizní stanice Fox News také s gustem zopakovaly své dobře nazkoušené roličky řvavých hovádek božích volajících po bojkotu) a rozhodl se od smlouvy odstoupit, což otevřelo příležitost jinak zcela minoritnímu nakladatelství Ahoy Comics. Anoncovaná svatokrádež se přitom vcelku nepřekvapivě nekoná: přes několik v podstatě zbytečných špílců typu falického rajského ovoce je Druhý příchod vlastně vcelku pokorným komiksovým vyprávěním, ve kterém Ježíš se svým společníkem, zjevně supermanovským klonem Sunstarem, bloumají dnešní Amerikou, konfrontují své (zejména v Ježíšově případě) notně naivní ideály s realitou moderní společnosti a přitom poskytují prostor Russellovým úvahám o institucionalizaci náboženství či rozdílech mezi vírou a přesvědčením. Jistě, Ježíš omylem zabloudivší do LGBT baru může leckoho pohoršit, pravověrné kolohnáty s transparenty slušných lidí, kteří jej potom před vchodem zkopou a zmlátí, ale Russell přesadil do jinak absurdní historky zjevně přímo z naší žité reality.
Svatí mladí muži pak mohou posloužit jako další doklad mnohokrát ověřené poučky, že vše, čím dnes na Západě v popkultuře žijeme, znali Japonci již minimálně před deseti lety. Epizodický seriál Hikaru Nakamurové začal vycházet v roce 2006 a svedl do jednoho západotokijského bytu Ježíše se samotným Buddhou. Z autorky, jež si přízeň publika i kritiky vysloužila sérií o skupince tokijských bezdomovců „Under the Bridge“ v Arakawě (Arakawa andá za buridži, 2004–2015), pak tato božská „buddy komedie“ vytvořila jednu z nejsledovanějších a nejuznávanějších japonských komiksových scenáristek/kreslířek dneška. Svatí mladí muži (aktuálně v sedmnácti souborových svazcích) patří mezi největší manga bestsellery (s více než patnácti miliony prodaných výtisků), dočkali se několika animovaných i hraných adaptací a Nakamurové v roce 2009 vysloužili prestižní ocenění Tezuka Osamu bunkašó v kategorii krátkých příběhů.
Oproti Druhému příchodu působí Svatí mladí muži mnohem odlehčenějším dojmem: dvojice kamarádů z Tačikawy se protlouká životem na okraji megapole a dny tráví tak, jak se od nezaopatřených dvacátníků očekává: nakupují ve slevách, čtou mangu a občas vyrazí do zábavního parku. Pravda, Buddha se občas probouzí obklopen zvířátky, která se domnívají, že již odešel do nirvány, a Ježíše, pokud mu zrovna neraší lístky z trnové koruny, si mladé Japonky pletou s Johnnym Deppem, jinak ale oba mladí muži nabízejí zábavná zrcadla všednodennosti. V tom se vlastně oba komiksy také potkávají, jakkoli první je „vážnou komedií“ (na tragédie už není doba) a druhý fraškou.
Autor je literární kritik a teoretik komiksu.