Svítání, lombardská pole, zima, smrt.
Ořezané kmeny jako tlusté pahýly
a okrouhlé rány jako bílé oči
oslepené mlhou.
Dlouhými těly lehounkých přízraků
míjejí jemné pavučiny větví
za suše odsekávané litanie kol.
Jasní se více a více. Vlny, šedé hroudy,
trochu jemné zeleně na zemi,
úzký proužek v jinovatce, vzpomínám…
Toť půda, jež zavřena čeká; a uhání,
ztěžka uhání tento vlak, jenž veze
mne do prázdna, k jeho ostatkům.
Báseň v překladu O. F. Bablera vybral Michal Špína