Na cestě za mrtvým otcem

Svítání, lombardská pole, zima, smrt.

Ořezané kmeny jako tlusté pahýly

a okrouhlé rány jako bílé oči

oslepené mlhou.

Dlouhými těly lehounkých přízraků

míjejí jemné pavučiny větví

za suše odsekávané litanie kol.

Jasní se více a více. Vlny, šedé hroudy,

trochu jemné zeleně na zemi,

úzký proužek v jinovatce, vzpomínám…

Toť půda, jež zavřena čeká; a uhání,

ztěžka uhání tento vlak, jenž veze

mne do prázdna, k jeho ostatkům.

 

Báseň v překladu O. F. Bablera vybral Michal Špína

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky