Cestou po hrázi - slepá v kopřivách

Už je to víc než rok, co jsem šla poprvé po hrázi Moskevského moře, z levého břehu Volhy zpátky na pravý. Dívala jsem se hlavně pod nohy, abych na děravém chodníku v té výšce nezakopla – zrezlé zábradlí nevypadalo, že by mě ochránilo před pádem do vody, co se valila z přehrady. Na chvíli jsem pohled od země odtrhla a v dálce před sebou uviděla obrovský žulový pomník. Postavu s kulatou hlavou a širokými rameny si nebylo možné s nikým splést – po celém Rusku jich jsou dodnes bezmála dvě tisícovky. Samozřejmě, že to byl Lenin. Ale kdovíproč stál ke mně zády. Neměl by naopak příchozí vítat? A co vůbec dělá tady za městem schovaný mezi jehličnany?

Když jsem k pomníku asi po deseti minutách dorazila, ukázalo se, že je určen těm, kdo k němu připlouvají z hlavního města po Moskevském průplavu. Patnáctimetrový Lenin na výletníky shlíží z jedenáctimetrového podstavce – je to druhý největší Leninův pomník v Rusku. Lenina zachycuje, jak řeční – v zápalu projevu …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky