Slezský nonstop

„Krása a spokojenost nepatří do básně, to není to, čím se nechává lidské srdce rozjitřovat,“ prohlašuje Ondřej Hložek v rozhovoru na straně 6. A jeho nové verše tato slova potvrzují. Často jsou to momentky z periferie, v nichž se na okraji všedních scén vedou nenápadné boje o život.

Pořádného tuláka

(via Petr Hruška, 2012)

Pavlovi O., pekaři

Pořádného tuláka

aby ses zastyděl, že obcházíš

koho nemáš

ten neustávající puch

zkažených zubů a prochcaných kalhot

Pořádného tuláka

který by ti připomenul

že už nějaký čas jsi na tom stejně

Trnou ti záda

a věže bankomatů jsou tak strmé

Vezmi si ho domů

kde tvá pohoda

vyhlíží ještě vychcaněji

Pořádného tuláka

aby se zakalila ta voda

smrdutá až po okraj

kterou si pereš domácí štěstí

Ať si jednou vzpomeneš

co všechno jsi ještě kurva

udělal špatně

 

***

Pes štěká do kouta

Je hubený jako obálka

toho dopisu,

co ti říkal, žes vyhrál miliony

Připnul jsem ti vodítko,

aby muži v uniformách

neměli řeči,

že sereš

na nevyhrazeném místě

Díval jsem se ti do očí

a věděl, jak

vypadá živý strach

 

Zas

tátovi

Zavazuji ti tkaničky

už šest let se k nim

neohneš přes opěradlo

invalidního vozíku

Tlačím …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky