Původně venkovní představení Kaleidoscope souboru Cirk La Putyka muselo být kvůli koronavirovým opatřením uvedeno ve vnitřním prostoru Jatka78. Jak se finský režisér nového cirkusu Maksim Komaro vyrovnal s nutnými omezeními při přípravě inscenace?
V samém závěru sezóny uvedl Cirk La Putyka představení původně koncipované pro provedení pod širým nebem. Jako režisér byl osloven Maksim Komaro z Finska, kterého v Praze už dobře známe jako autora úspěšných inscenací Slapstick Sonata (2012), Play (2014), Batacchio (2017) a Isole (2019). Aktuálnímu představení pod názvem Kaleidoscope, zamýšlenému jako outdoorové, se do cesty postavila epidemie, a tak nakonec vznikalo dálkovou spoluprací prostřednictvím videopřenosů, jeho premiéra se musela odbýt uvnitř a režisér se mohl děkovačky účastnit pouze skrze přenos. Na Jatkách si poradí vždycky. S venkovními představeními se však samozřejmě do budoucna počítá – už proto, že režisérova představa se měla rozmáchnout do větší výšky, než má hala Jatek78.
Kouzlo okamžiku
Nové představení se tentokrát obešlo bez narativu, který je u La Putyky častý; režie si vystačila s chytrým sledem cirkusových čísel, propojených samozřejmostí, s níž jedno přejde, vpluje či vtančí do druhého. „Jak název napovídá, v nové show se soustředíme spíše na krásu formy, dynamiku a kouzlo okamžiku,“ komentuje záměr režisér Komaro.
I když pochopitelně nescházelo napětí, vyznačoval se celek tepajícím rytmem, úsměvnou ležérností a přirozenou elegancí. Pokud jde o repertoár cirkusových disciplín, objevily se zde skoky na trampolíně, balancování na kouli, závěsná akrobacie, rolla bola (balanční deska položená na malém válci) či euforizující, ovšem ďábelská mašina – obří teeterboard. Je to dřevěná odrazová deska, taková houpačka, ale zatraceně riskantní. Vymrští artistu do výše, kde provede svá expertní salta a vruty, načež padá na žíněnku. Někdy musí kolegové žíněnku pohotově přemístit. Je to disciplína velice nebezpečná a vhodná pro triumfální závěry představení.
Dotek klauniády
Kaleidoscope však obsahuje nejen výkony, ale i vtip. Je zde lehký dotek hudební klauniády u klavíru, ale především se humor skrývá v samotném rytmu představení a v nejednom jen tak en passant vyšvihnutém gagu. Například když artista balancující na kouli riskne výskok, a v tu ránu mu pod nohy z boku jiný artista skočí ještě „luftku“ (skok s rotací těla) zakončenou kotoulem.
Dá se předpokládat, že venku představení ještě vyroste do výšky a také obroste vtipem. Rostislav Novák, šéf Cirku La Putyka, navíc na léto plánuje hostování po Česku, což souboru určitě poskytne nové podněty a nápady. Kaleidoscope proto nepokládám za představení, které stačí vidět jednou.
A teď ještě o Rosťovi Novákovi. Novák je herec, který obsadil sám sebe do role principála, a skvěle ji hraje. K půvabům návštěvy Jatek78 patří zahlédnout ho, jak v tradičním černém pánském klobouku obchází své panství, občas se vyšvihne na stůl či barový pult, a odtud dobře viditelný podá ctěnému publiku nutná vysvětlení, návody a pokyny. Těmito stand upy vybrušuje svou roli principála. Bez těchto extempore bych z Jatek odcházela poněkud podvyživená.
Autorka je taneční publicistka.
Cirk La Putyka: Kaleidoscope. Režie Maksim Komaro, scéna Pavla Kamanová, hudba Jan Balcar, kostýmy Kristina Záveská, light design Jan Mlčoch, zvuk Jan Středa, účinkují Jiří Weissmann, Michal Boltnar, Daniel Komarov, Helena Nováčková, Adéla Míšková, Adam Joura, Nikol Fryšová, Naim Ashhab. Jatka78, Praha. Psáno z premiéry 9. 6. 2020.
