Vynález hromadného ničení - ultimátum

Kde jsou doby, kdy dopravní infrastruktura spočívala v síti prašných cest, chůze byla norma, jízda na koni luxus a kravka či kůň v tahu byli hlavní pohonnou silou. Vynález zprvu zlořečeného čmoudícího vehiklu se spalovacím motorem na fosilní palivo, který smradem, hlukem, vířením prachu a „nepřirozenou rychlostí“ na hrbolatých cestách děsil lid, předznamenal nejen technickou revoluci, ale proměnil i vzhled krajiny. Z dnešního pohledu pomalý a křehký stroj se stal jedním ze základů průmyslové revoluce, podnítil pásovou výrobu a změnil se v symbol síly, rychlosti a soutěžení.

To všechno by se ovšem nestalo, kdyby cesty nebyly po římském vzoru zdokonaleny zpevněním povrchu. Vznikla gigantická cestní síť s asfaltovým povrchem, která umožnila masám individuální dopravu, ale také měla obří negativní dopad na životní prostředí. Silniční síť devastuje krajinu, napomáhá globálnímu oteplování i rychlému šíření škodlivých invazních druhů rostlin, přináší hluk, stres a toxický …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky