Zbavit se nebezpečných iluzí - ultimátum

Hledání analogií a oslích můstků mezi různými kauzami a tématy je oblíbený novinářský sport. Neminulo to ani pandemii koronaviru. Tu začala spousta publicistů celkem předvídatelně srovnávat s klimatickou krizí a došlo i na optimistická tvrzení, že když jsme se poprali s virem, zvládneme ukočírovat i klima. Ve většině případů jde ovšem o srovnávání nesrovnatelného a naděje, že klimatický kolaps půjde vyřešit stejně snadno jako nošení roušek v sámošce, je nejen naivní, ale především nebezpečná.

Ať už to bylo nadšení z dočasného snížení emisí kvůli poklesu všech typů dopravy, náhlého rozmachu cyklistiky, návratu divokých zvířat do okolí měst nebo omezení jejich porážek a konzumace na čínských trzích, vždy byla přítomna zdánlivě samozřejmá domněnka – všechny změny a opatření vyvolané pandemií ukazují, jak jsou otázky epidemií a klimatu propojené (kácení pralesů vede k bližšímu styku lidí se zvířecími viry a podobně), a zároveň potvrzují, že lidé dokážou tváří v tvář globální …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky