Režie David Butula, ČR, 2019, 83 min.
Online premiéra 12. 5. 2020
Dokument o znovuobnovení kapely Dunaj se sice z velké části odehrává na lodi plovoucí po rumunském úseku řeky, která dala brněnské legendě alternativní scény jméno, sám ale pluje především po veletoku nostalgie. Skupina v roce 2018, přesně dvacet let poté, co se upil k smrti její zpěvák a kytarista Jiří Kolšovský, vystoupila v Rumunsku na krajanském festivalu Banát a od té doby pokračuje v hraní. Klíčovým motivem filmu je jakési zmoudření, ztělesňované především (bas)kytaristou Vladimírem Václavkem, který přijal úděl šamana reflektujícího minulost skupiny i její aktuální cestu. Jeho duchovní náhled lehce narušuje původní bubeník Dunaje Pavel Fajt, který vedle Václavka s vizáží dobrosrdečného chasníka působí poněkud samolibě. Nejveselejším členem výpravy je Fajtův nástupce za bicími Pavel Koudelka a sestavu doplňují kytarista Josef Ostřanský a textař Karel David. A pak tu je ještě ten, na nějž se vzpomíná: Jiří Kolšovský, reprezentovaný relikvií – kytarovým zesilovačem Vermona. Když kamera na lodi dlouze zabírá „Kolšákovo“ kombo s mikrofonem tiše vazbícím ve větru, jedná se o filmový obraz schopný evokovat tíhu absence. Je to však možná jediný moment, kdy se nostalgii podařilo přetavit v něco univerzálně působivého. Když se Václavek pokusí stejnou scénu zopakovat na pódiu, stává se Kolšovského zesilovač pouhou divadelní rekvizitou. Dokument ani reunion kapely zkrátka nelze postavit na nostalgii, natožpak na divadýlku. Filmu i skupině jako by něco scházelo. Že by pohled věčně podrážděného alkoholika?