Pro plány na rozšíření letišť není zrovna vhodná doba. Vedle propadu objemů letecké přepravy musí stavitelé nových leteckých přístavů čelit i sílícím pochybnostem státních orgánů a obyvatelstva. Na začátku července tak francouzské orgány pozastavily kvůli hodnocení vlivu na životní prostředí plánovanou stavbu Terminálu 4 na letišti Charlese de Gaulla poblíž Paříže. Projekt je to megalomanský: nový terminál, který by měl stát až devět miliard eur, má pojmout čtyřicet milionů cestujících ročně. To je dvakrát tolik, než kolik jich za loňský rok prošlo celým pražským letištěm, které by také chtělo růst. Proti jeho chystanému rozšíření ovšem vystoupila fronta pražských politiků, kteří se hrozí příjezdu milionů dalších turistů. Ideologie velkých infrastruktur a růstu již evidentně povolila. Francie má ale navíc zkušenost, že budování nového letiště lze zhatit lidovými protesty – koneckonců v Notre-Dame-des-Landes si dnes mohou jen blahopřát, že se nepustili do drahého a ekologicky sporného projektu.
J. Horňáček
V českých médiích se teď hodně mluví o „cancel culture“, česky asi nejspíš „kultuře rušení“, která vede ke stahování potenciálně urážlivého obsahu z nabídky západních online televizí či k snahám sociálních sítí omezovat nenávistný obsah. Trend sice budí obavy liberálních komentátorů, v Česku nás ale zatím znepokojovat nemusí. Přesvědčuje mě o tom třeba „Jútuber Jožka“. Je to prý „nejlepčí jútuber, kerýho planeta stvořila“, má bezmála sto tisíc sledujících na Facebooku a 52 tisíc odběratelů na YouTube, a přesto se o něm z běžných informačních zdrojů nedozvíte skoro nic. O co tedy jde? Lukáš Šimandl a Josef Petráň ze Žatce natáčejí v černých parukách a se začerněnými tvářemi krátké klipy, ve kterých předstírají, že jsou Romové. Stačí jim k tomu opakovat za každým slovem „more“ a chovat se neobyčejně hloupě. V jednom videu třeba cikán Jožka vystoupí z jedoucího auta, aby si mohl pořádně zatančit…, a vrazí přitom do stromu. V jiném skeči se Jožka na úřadě hlasitým křikem domáhá peněz. Když nářek nepomůže, pozve si příbuzné, vyděšená úřednice mu podporu v nezaměstnanosti přece jen vydá a oslava může začít. Tvůrci kanálu Žateckému deníku loni prozradili, že si vlastně jen „dělají legraci z trochu drsného života na severu. Se vším, co k tomu patří.“ Nejspíš k tomu patří i trička s originálními motivy, jako je logo fiktivní „nejdrsnější raperský madrfakr skupiny ČERNÝ ŽALUDI“. Na tento originální způsob zobrazování Romů si podle všeho zatím nikdo nestěžoval, natož aby dvojici v dalším provozování podobného „humoru“ někdo bránil. Možná nám pod dojmem západních diskusí uniká, že atmosféra u nás je úplně jiná.
M. Tomek
Slovenský deník SME zveřejnil svědectví dvaadvaceti žen o sexuálním obtěžování. Většina z nich přitom zažila obtěžování na veřejnosti, při kterém se jich nikdo nezastal. Ještě hrůznější je, že šlo zpravidla o zkušenosti z doby, kdy jim bylo třináct let. Z výpovědí žen vyplývá jediné: bály se nemlčet. Na jedné straně si pozvolna zvykáme na to hovořit o vyhrocených situacích a na straně druhé pořád musíme vyvracet, že podržení dveří je harassment. Pro mě osobně jsou ale nejsložitější ty momenty, které se odehrávají někde v meziprostoru: onehdy mi domnělá nonšalantnost jednoho akademicky výše postaveného kolegy přišla velmi nevhodná. Ačkoli neváhám na nevyžádané plácnutí po zadku odpovědět fackou, tentokrát jsem se bála. Přece nebudu žalovat! A jsem vděčná jinému ze svých akademicky výše postavených kolegů, že se mne zastal. Někdy jsme křehčí, než si myslíme…
E. Marková
Snaha českého fotbalu dohrát pandemií přerušenou sezonu se zvrhla v dokonalou tragikomedii. Plačky nad tím, jak budou fanoušci trpět omezením počtu diváků na stadionech, utnul fakt, že v některých případech se nepovedlo zaplnit povolená místa ani ze čtvrtiny. Mezitím zabodovali „fanoušci“: bučení na hráče tmavé pleti, transparenty „White Lives Matter“ či konfederační vlajky už nechávají sudí v naprostém klidu a vedení pražské Sparty vysvětluje neochotu hráčů tmavé pleti chodit na děkovačku před kotel tím, že „necítili optimální naladění tribun“. Kromě rasistických hovad se ovšem na stadiony vrátil i koronavirus, který vyřadil ze hry Karvinou. Řešení situace absurditu celé české kopané jen dovršilo – některé týmy budou kvůli dvoutýdennímu odkladu dohrávat soutěž ještě v červenci, zatímco jiné už mají volno. Aby toho nebylo málo, na konci července první liga fotbalové marnosti vstoupí do další sezony. Nemůžu se dočkat, čím nás pobaví.
V. Ondráček
České slepice se mohly dočkat lepších životních podmínek. Ale jen mohly. Sněmovna měla projednávat zákaz jejich klecového chovu, jenže potom vystoupil poslanec Jiří Bláha se zpochybněním hlasování o zařazení tohoto bodu do programu. Údajně totiž zmáčkl „ano“, když ho ostatní poslanci nechtěli pustit do lavice a on mačkal hlasovací tlačítko zvenku. Přiznaný diletantismus měl dalekosáhlé důsledky. Při opravném hlasování totiž změnilo svůj názor kromě Bláhy hned dalších sedmnáct kolegů z klubu ANO a bod vypadl z jednání. Není známo, zda i oni se stali obětí poslanecké šikany. Den předtím měl Bláha další extempore. To když během rozpravy o placení alimentů začal mudrovat nad tím, že by české školy měly vzdělat „nastupující maminky“ ve správném výběru partnera. Potom by totiž nezatěžovaly stát ani soudy taháním výživného na své děti z kapes chybně zvolených mužů. Někteří poslanci zkrátka působí, jako by je velkochovatel Babiš zrovna vytáhl z klece a osvobozené rovnou šoupnul do poslanecké lavice.
M. Veselá