Na rybníku - sloupky psané na vodu

V hlubokých lesích, kousek za zahradou, za Kašparovou chatou, v zelených lesích. Ten rybník plný rašeliny nebyl ani daleko, ani blízko – v tom spočíval jeho fígl. Odjakživa se k němu dalo utéct i odskočit. Blouznit o něm i koupat se.

Fígl už dávno nefunguje.

O černou hráz ťukala větev jednoho zdivočelého ořechu, jinak rostly kolem dokola samé borovice s dlouhými jehlicemi.

Slézám z hráze a sedám si do kamenů na začátku vody. Nohy mám už v mokru. Rybník je barevný; pod hladinou jako by se špatně mísil světle červený olej s modrým kouřem nebo jako by tam rostly namodralé a růžové korálové útesy. Tekuté obarvené sklo v černé zeleni lesa. Vodoměrky se posunují po skle tak trhaně, že některé partie jejich klikatých cest oko nezachytí. Zdá se, že pravidelně mizí za vrstvou vzduchu nebo pod hladinou – a hned se vynořují. Voda se k vodoměrkám mírně lepí.

Na mělčině kvetou žluté vodní kosatce a roste divoká mrkev, k jejíž nati čichají bleděmodrá šidélka. A dokud …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky