Nepřekonatelná antinomie?

Úvaha nad učebnicí literatury

Jak se literatura vyučuje a co z této průpravy v člověku zůstane? Jaký je vztah mezi zkušeností s četbou a výukou literatury? Známý francouzský literární teoretik a sémiotik nastínil konkrétní kroky ke zlepšení způsobu, jímž školství zachází s uměleckými texty, před půlstoletím, jeho příspěvek je však aktuální i dnes.

Rád bych vám představil svá pozorování inspirovaná nedávným čtením jedné učebnice literatury, mimochodem velmi podobné té, která mě provázela mým vlastním středoškolským studiem. Kladl jsem si následující otázku: může pro nás literatura znamenat víc než jen vzpomínku z dětství? Co vlastně přetrvá, co nás na literatuře přitahuje i po konci povinné školní docházky?

Sestavíme­-li jakýsi inventář, dobereme se k tomu, že v dospělém věku tu trochu prostudované literatury využijeme při luštění křížovek, při sledování televizních kvízů a soutěží, když narazíme na zprávu o stých narozeninách nebo naopak o smrti nějakého spisovatele, občas nám cosi vytane při pohledu na obálky paperbacků nebo když zavadíme o titulky na kulturní stránce novin, které však čteme ze zcela jiných důvodů. Bude to nejspíš tím, že jsme odjakživa zvyklí spojovat literaturu s literární historií, tedy předmětem veskrze školním, který neexistuje jinde než právě ve vzdělávacím systému. Jestliže v nás tedy literatura …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky