par avion

Ze španělskojazyčného tisku vybral Michal Špína

„Když se vzdáme, co budeme jíst?“ cituje titulek peruánského listu La República z 5. července mladou ženu z předměstí Limy, která navzdory pokročilému rizikovému těhotenství každý den shání a vaří jídlo pro ty nejpotřebnější. Celeste Choupis žije v chudinské čtvrti na návrší Mirador de Torreblanca, kde neteče teplá voda a topí se dřevem. „Peruánská vláda nepovažuje tuto zónu za chudou, nicméně její okrajové části svědčí o opaku,“ píše se v reportáži. Žádný z vládních programů tak nepomohl ani Celestině rodině, ani jejím sousedům, kteří během pandemie přišli o většinu příjmů, takže jim nezbylo než zorganizovat „olla común“ (doslova společný hrnec). „Jedna skupina sejde ráno dolů k silnici a prosí řidiče o peníze na jídlo. Zůstávají tam zhruba do poledne. Další jdou mezitím nakoupit a my ostatní vaříme. Celkem děláme kolem sedmdesáti porcí,“ říká Celeste, jejíž telefonní číslo pro případnou pomoc najde čtenář na konci článku. V jiné …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky